Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

JJZ 8

Vytvořeno 01.04.2010 12:13:50 | Poslední změna 01.04.2010 12:43:43
Bohužel pro něho, nemohl Narutovi nic zakazovat ani rozkazovat. Blonďák se pravděpodobně rozhodl smazat jejich vazby a Uchihovi nezbývá nic jiného než se snažit je obnovit. Vydali se tedy k zemi Blesku. Naruto se Seijim si očividně padli do oka, povídali si a neustále se něčemu smáli. Sasuke, který šel asi tři kroky za nimi, je mohl jsem žárlivě a hlavně nenápadně pozorovat.
K večeru nastal čas se utábořit. Seiji svůj stan neměl, proto mu Naruto nabídl, že může spát s ním (jako ve stanu!). Sasuke jen zatnul pěsti a zalezl do svého stanu.

Naruto ležel vedle Seijiho a zíral do temně modré celtoviny. Otočil se ke spícímu mladíkovi a prohlížel si jeho obličej. Vypadal krásně, nejvíce jeho rty, jež jako by byly našpuleny k polibku. Naruto se raději otočil jinam, jinak by Seijimu ten polibek klidně mohl darovat. To, že je gay, už chvíli věděl a přisuzoval to
a) Svému znásilnění
b) Kyuubimu, který se svěřil, že je tak trochu oboupohlavní – tudíž ho obě pohlaví přitahují

Možná to nebyla pravda, ale pomohla Narutovi vyrovnat se s tím. A Seiji se blonďáčkovi líbil. ‚Vůůůbec‘ to nebylo způsobeno tím, že je podobný Sasukemu. Prostě se mu líbil.
Naruto otevřel oči. ‚To už je ráno?‘ kolovalo mu hlavou. Když se konečně probral, zjistil, že je omotaný kolem Seijiho jako liána a černovlasý, který byl už nějakou dobu vzhůru, se na něho usmíval. Naruto zrudl a okamžitě z něho slezl.
„P-promiň,“ vykoktal. Seiji se jen pousmál a sedl si.
„Nemusíš se omlouvat, takhle dobře jsem se hodně dlouho nevyspal,“ nadhodil. Naruto se začervenal ještě víc. Kyuubi smějící se v jeho nitru mu nijak zvlášť nepomáhal.
Ty seš pořád ještě štěně, prcku, smál se Kyuubi a neměl se k tomu, aby svému malému Narutovi poradil.
Najednou se Seiji k Narutovi naklonil a jemně ho políbil, Naruto na chvilinku ztuhl, ale pak se do polibku opatrně zapojil. Jako by se bál, že se spálí. Ale nespálil, Seiji ho objal kolem pasu, Naruto mu omotal ruce kolem krku a jejich polibek se prohloubil. Když po nějaké době konečně vylezli ze stanu, Sasuke již netrpělivě podupával nohou. Naruto si urovnal návleky, které si nesundával ani na spaní, pokud byl na misích a jak se skládat stan. Jelikož měl nový chytrý model, stan byl složen ani ne za pět minut.
„Tak teda jdeme, ne?“ nadhodil klidně a ignoroval Sasukeho nepříjemný výraz, vlastně ho ignoroval celého. Podal Seijimu nějakou výživovou tyčinku a sám si taky jednu vzal. V tu chvíli ho černovlasý objal kolem pasu. Naruto se k Sasukeho podivu nebránil, jen se na mladíka pousmál a přizpůsobil se tempu jeho chůze.
‚Co si jako myslí, že dělá?‘ vrčel Uchiha v duchu. Ale nemohl nic říct, Naruto k němu nepatřil. I když by si to Sasuke moc přál.
Nespokojeně sledoval, jak jdou vedle sebe jako pár a tisknou se k sobě. Nelíbilo se mu to, protože Naruto se měl tisknout k němu! Ne k nějakému cucákovi, co je čirou náhodou příbuzný feudálního pána. Odfrkl si. Naruto ho zpražil pohledem, jako by věděl, na co Uchiha myslí.
Pak se otočil zpět k Seijimu a usmál se na něho. Seiji byl na něho moc hodný a asi ho opravdu miloval. Škoda, že on sám jeho city opětovat nedokáže. Jen využil jeho slabosti, kterou Seiji cítil k Narutovi. Bylo mu ze svého chování zle, ale se Seijim se cítil bezpečný, milovaný, důležitý.
‚Jsem zrůda,‘pomyslel si, když mu Seiji zvedl bradu, aby ho mohl políbit.
No, ani ne. Nemůžeš říct zrůda, to není přesný výraz. U ženských se tomu říká mrcha, víš? Ozval se Kyuubi.
‚Mlč!‘ odsekl mu Naruto.
Jen by mě zajímalo, jak je to v mužském rodě. Mršák? Nebo snad prostě jen hajzl? Smál se Kyuubi a vůbec tím Narutovi nepomáhal.
‚Dej pokoj!‘
„Jak je to ještě daleko?“ zeptal se Seijiho.
„Noo…pár kilometrů to bude,“ vytáhl Seiji mapu a ukázal mu, kam jdou. Naruto si podle mapy zjistil, kde jsou a podle měřítka odhadl i to, jak je to daleko.
„Asi tak den, dva,“ prohlásil.
„To jako poznáš, jo??“ divil se Seiji obdivně.
„Jo,“ pokrčil Naruto rameny.
„Seš šikovnej,“ rozplýval se nad ním černovlasý.Uchiha si znovu odfrkl a raději se díval jinam.
„To není tak těžký,“ usmál se Naruto a zadíval se do země.
Taková atmosféra vládla po celou dobu cesty do Bleskové země, napjetí ze strany Sasukeho a pozitivní energie ze strany Seijiho a Naruta.

Pak nastal čas, kdy měli Seijiho předat feudálnímu pánovi. Seiji byl od rána mírně nepříjemný a Naruto nervózní z toho, že bude muset jít se Sasukem sám zpět. Nechtěl, takže si naplánoval něco ztřeštěného.
Těsně před branou města se Seiji otočil k Narutovi.
„Naruto, nechceš tu se mnou zůstat? Bylo by nám spolu fajn,“ navrhl nešťastně. Naruto se zarazil a vykulil oči. ‚To je zlý!‘ pomyslel si.
„Seiji…to nepůjde… Nemůžu tam Kakashiho nechat a…a…a…“ koktal. Seiji sklonil hlavu. Pak ji prudce narovnal.
Vášnivě Naruta políbil.
„Tak mi slib, že se vrátíš,“ zaprosil. „Nebo se vrátím já, čekej na mě.“ Naruto mu nedokázal říct ne. Jen sklonil hlavu v odevzdaném gestu. Sasuke si opovržlivě odfrkl.
„Měj se…miluju tě,“ pošeptal Seiji, objal ho a rozběhl se do města. Naruto cosi zamumlal a díval se za ním.
„Líbánky skončily?“ nadhodil Sasuke kysele.
„Hmm…přeju hezkou cestu zpátky,“ odsekl Naruto, udělal několik ručních pečetí a zmizel.
„To je vůl, přemístit se na takovou dálku?“ vykulil Sasuke oči, když mu došlo, co Naruto provedl. Zavrtěl hlavou a raději se vydal zpět.

Naruto zmoženě padl na postel.
„Ty vole,“ vydechl a usnul. Kakashi uslyšel nějaký hluk, a tak se podíval k Narutovi do pokoje. Když uviděl Naruta, jak sladce spí na posteli, zarazil se. Zkontroloval ho sharinganem.
„Bože Naruto,“ povzdechl si, když mu došlo, co jeho adoptovaný syn provedl. Sklonil se k němu a přikryl ho. Pohladil ho po tváři a odešel za Sakurou a Saiem, kteří nedočkavě čekali na trénink.
Naruto spokojeně chrupkal a nabíral sílu, o kterou přišel při přemístění.

Po třech dnech Sasuke konečně dorazil do Konohy. Oznámil Tsunade, že mise je splněna a nedalo mu to, takže šel zkontrolovat Naruta. Našel ho sedět na větvi stromu v zahradě.
„Co chceš?“ zamručel Naruto, ale neotočil se k němu.
„Jen jsem přišel zkontrolovat, jestli jsi po tý kravině, cos provedl, naživu,“ pokrčil Sasuke rameny.
„Hmm, nechtěl jsem tam být s tebou, tak jsem se přemístil domů. Jsem ok, teď to víš, tak můžeš jít,“ zavrčel. Sasuke se nedal a vyskočil na strom za ním.
„Ale já nechci.“
„Ale já jo! A vzhledem k tomu, že tady bydlím já…“ A Sasuke byl opětovně vyhozen ze zahrady. Naruto si povzdechl a zadíval se na obzor. Vytáhl drobnou modře lakovanou skříňku se stříbrnými ornamenty. Natáhl ji a otevřel. Zaposlouchal se do smutné melodie. Tuhle skříňku našel náhodou v jednom starožitnictví při misi. Prostě si ji musel koupit. Zadíval se na tancující baletku vyřezanou ze dřeva. Měla krásné hnědé vlasy a modré šaty. Přejel po ní prstem a krabičku zavřel.
„Kdybys věděl,“ zamumlal tiše. Ano, kdyby Sasuke věděl, jak moc Naruto brečel, když Sasuke odešel.
Jak moc Naruto proklínal sám sebe, když mu došlo, že Sasuke by neodešel, kdyby přijal jeho city. Měl mu lhát, že ho také miluje. I když si nebyl jist, že by Sasukeho zastavil.
„Kašlu na to,“ zamumlal, seskočil dolů a zamířil si k sobě do pokoje. Z půdy snesl krabici a položil ji na zem. Sedl si k ní a otevřel ji. Prohlížel si všechny čtvrtky, plátna i cáry papíru, které tam za ta léta uložil. Byla to zakázaná krabice, naplnil ji obrázky svého nejlepšího přítele, vytáhl plátno hned z vršku. Položil ho na stojan a upnul ho do něj. Zadíval se na rozmalovaný obraz Sasukeho. Sasuke se usmíval a v jeho pozadí vycházelo Slunce. Naruto si povzdechl a přinesl si barvy, vodu a ředidlo. Popadl šteteček, který Kakashi přezdíval „šťourátko do nosu“, a pustil se do práce. Jemně dokončoval Sasukeho rysy a stíny, které objímaly Uchihovu tvář.
Konečně udělal poslední tah štětce a mohl obraz nechat uschnout. Prohlížel si svou práci, musel se pochválit, moc se mu povedla. S úšklebkem ho napadlo, že kdyby ty obrazy našla kterákoliv Sasukeho fanynka, zaplatila by mu bůhví co jen, aby ten obraz mohla mít.
„Naruto?“vešel do jeho pokoje Kakashi a zahleděl se na obraz, usmál se.
„Co je?“ otočil se k němu Naruto.
„Jen jsem ti chtěl říct, že pro tebe má Hokage-sama misi, samostatnou,“ oznámil mu a počechral Naruta ve vlasech. Naruto se usmál, převlékl se z malovacího oblečení a vystřelil směrem ke Tsunadině kanceláři.
O chvíli později spokojeně odcházel se zadanou misí trvající minimálně týden. Spíše dva.
Měl jít za Shion a hlídat jí, jelikož sama kněžka dostala podezření, že je v nebezpečí. A vyžádala si výslovně Naruta.
Sbalil si věci, rozloučil se s Kakashim a nadšeně vyrazil na cestu.
Neplýtval časem, takže tam po třech dnech byl. Shion ho nadšeně přivítala.
„…a teď se dostávám ke tvým povinnostem. Prostě mě budeš celý den doprovázet,“ shrnula to blondýnka. Naruto kývl a postavil se za ni, aby na ní mohl dohlížet při každé příležitosti. Nebyla to zrovna mise, ve které ba se „našel“ a která by dostačovala jeho schopnostem. Ale byl rád za cokoliv, co ho odvedlo od Sasukeho.

Celé dva týdny Naruto hlídal Shion a užíval si volna, protože Shion si s ním sem tam chtěla prostě jen povídat. Pokreslil si tam celý skicák a odpočíval od Sasukeho otravování a celé Uchihovy osoby.
Zatímco stál u Shionina křesla, vymyslel úplně novou taktiku, bude se chovat, jako by se nic nestalo. Prostě obnoví své přátelství se Sasukem. Rozhodl se ignorovat veškeré své pocity.
Všechno končí, a tak i Naruto musel domů z mise. Rozloučil se s Shion a vydal se domů.
„Zdarec,“ pozdravil strážné u brány a zamířil domů, aby se osprchoval a vyspal.

Druhý den ráno vstal a optimisticky naladěn se vydal na rámen. Objednal si tři misky a poklepával nedočkavě prsty, když musel čekat, až mu ramen dají. Vzápětí se do něho spokojeně pustil, když už před něho ty misky postavili.
„Ahoj Naruto,“ ozvalo se za ním. Naruto sebou trhl.
„Ahoj Sasuke, co tu děláš?“ zeptal se.
„Přišel jsem na ramen, to ti vadím až tak, že mě vyhodíš i odtud?“ řekl Sasuke poněkud posmutněle. Blonďáček se zarazil.