Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

DD1

Vytvořeno 02.04.2010 12:43:54 | Poslední změna 02.04.2010 12:46:47
Lilyin text : //..//

//
Začínalo léto a já jsem musel tak jako každý rok s rodiči na dovolenou. Je mi sedmnáct tak jsem si myslel, že už budu trávit prázdniny bez rodiny. Byl jsem otrávený z toho, že celé léto budu koukat na svoje rodiče a budu jako hodný chlapec plnit ty stupidní společenské akce, které pořádají v té rezervaci.
Nejhorš na tom je, že sebou musíme vláčet i o rok mladší sestřičku. Je hrozně ukřičená a nejsem si vůbec jistý po kom tohle zdědila. Měl jsem i jistou teorii, že je adoptovaná, ale co už. Je v rodině takže jí musím trpět.
Letos jsem chtěl s přáteli na vodu a podívejte se jak to dopadlo.
Táta odbočil a už se před náma objevoval velký areál. Bylo tam jezero a různá hřiště na sportovní hry. Spoust malých chatiček a i větší chatky. Na menším kopečku stál jeden obrovský dům. Hlavní budova, kde je velký sál jako jídelna a spoustu další místností.
"Tak a jsme tady" usmál se na nás táta a já na něj hodil znuděný obličej. Moje sestra, která se jmenuje Sakura vypískla nadšením, že jsem málem ohluchl.
//

O rok mladší možná, každopádně mám dojem, že veškeré sebevědomí zdědila ona. Protáhl jsem obličej, nechtěl tu být, v duchu jsem zavyl. Na vodu jel i Gaara, který se mi líbí. A já budu trčet v... jak že se to jmenuje? Jezdíme sem sice každý rok, ale nějak si to nepamatuju.
"Jak budou chatky?" Zajímal jsem se, doufal jsem, že bych si mohl ukořistit samostatnou malinkou chatičku.
"Budeme v jedné velké, co sis myslel?" Opáčil můj bělovlasý otec.
"Já? Nic." Nakrčil jsem se a radši jsem si do uší zarazil sluchátka od mp3. Popadl jsem svůj kufr a začal ho táhnout po cestě plné kamenů, až kolečka rachotila. Položil jsem si kufr k posteli co nejdál od rodičovské a děkoval bohu, že nemusím spát se Sakurou v manželské, ona se totiž strašně rozvaluje.
"Jdu…se projít." Oznámil jsem, když jsem na sobě měl šedé tepláky, světle modrý nátělník a botasky. Po otcově souhlasném kývnutí jsem vyšel z chatky a rozběhl se k lesu. Musel jsem se usmívat, při běhu mi vždycky bylo skvěle (ne jako Mono-chan).
Bohužel jsem se nemusel bát, že něco zmeškám, akce začínají až zítra, dnes je odpočinkový den.

//
Doběhl jsem až k jezeru a našel jsem si strom o který jsem se opřel. Pro mojí smůlu mě opustila moje mp3. Vybitá baterie. To je naschvál. Vyndal jsem si sluchátka z uší, protože teď už jsem je rozhodně nepotřeboval a zaposlouchal se do dění přírody.
Slyšel jsem jak si vítr pohrává s listím a nové přijíždějící do téhle jedné velké nudy.
Můj táta pracuje jako doktor v jedné předražené nemocnice pro všechny ty snobský boháče, proto každý rok jezdíme sem a hrajeme si na normální milující rodinku. Celý rok si každý z nás dělá co chce, ale jak začne léto objevíme se tady a všichni až na mě samozřejmě se starají co kdo z naší rodiny dělá každých pět minut. Zajímalo by mě jestli se i ostatní tady přetvařují.
Slyšel jsem jak někdo volá mé jméno. Poznal jsem pistivý hlas mojí sestry. Povzdechl jsem si. Už mě schání.
"Narutoo" zařvala a celá udýchaná doběhla ke mně.
"Už mě schání" zeptal jsem se a ona jenom kývla. Jako bych to neříkal.
Došli jsme do naší chatky, běžet jsem nemohl kvůli Sakuře, která běhat neumí.
//

"No konečně. Bude uvítací večírek. Obleč si něco slušného!" Utrhl se na mě můj otec. Jen jsem kývl a vytáhl ze skříně tmavé džíny a bílou košili. Když se domódila i Sakura, vyrazili jsme jako slušná rodinka.
"Usmívej se." Drkla do mě matka a upravila si podprsenku, pravděpodobně jí opět vylezla kostice. (xD, gomen). Nasadil jsem milý, leč neupřímný úsměv a mohli jsme vejít do sálu. Bylo tam spousta lidí, co si pravděpodobně chtěli hrát na "staré dobré časy", takže měli na sobě oblečení jak z minulýho století. Povzdechl jsem si, ale musel jsem s rodiči obejít povinné kolečko.
Bylo to jako každý rok, všechny zajímala hlavně Sakura a u mě můj prospěch ve škole.
"Co budeš dělat, až vyrosteš?" Optal se mě se zájmem nějaký starý pupkatý muž, než jsem stihl otevřít pusu, odpověděl otec.
"Honey bude právník, skvělé zaměstnání. Náš Honey změní svět." Poplácal mě po rameni. V duchu jsem křičel: NE! Já chci být psycholog! Ale nahlas jsem neřekl ani slovo, jen se usmíval.
"A co bude dělat Sakura-chan?"
"Ona ho bude zdobit." Přispěchal jsem z odpovědí.

//
"O můj drahý co si třeba zatancovat" začala moje matka a táhla otce na taneční parket, kde to rozjíždělo pár staříků. Tak hrozně moc se mi chtělo utéct.
Jsem snad v domově důchodců? Řval jsem v duchu. K mojí sestřičce přišel jeden mládenec. Byl to určitě sportovní typ, soudil jsem podle postavy. Jeho vlasy byly černé jako jeho pronikavě černé oči, které mě doslova propalovaly. Ani jsem ho neznal a už jsem z něj cítil nenávist ke mně. Jeho pleť byla hodně bílá. Vzpomněl jsem si kde jsem ho už viděl. Obsluhoval přes den hosty!! Vyzval Sakuru k tanci a ta nadšeně souhlasila.
Bylo na ní vidět, že se jí líbí tenhle typ kluků. Házela po něm očka už loňské léto, ale on se zajímal o jinou.
Zůstal jsem sám stát v rohu a díval se jak všichni tancují nějaký tanec, který jsem já neznal. Vlastně já neznám, žádné tance. Nejsem žádný tanečník.(máme něco společnýho xD)
Pak na parket přišel mladý pár. Žena s blond vlasy, stažené do culíku. Na sobě měla červené šaty. Její společník byl přímo okouzlující. Nemohl jsem z něj spustit oči.
Měl rebelský úsměv. Jeho tělo bylo vypracované. Hnědé, rozcuchané číro. A ty oči! Na co to zase myslím. Podíval jsem se raději jinam. Stejně jsem se, ale neubránil a podíval se jak tancuje se svojí prtnerkou na parketu. Jejich ladné pohyby a dokonale sehraný pár. Oba se uklonili a odešli z parketu.
Už jsem viděl jak si ten povrchní chlápek odkašlal, aby upoutal zpět mojí pozornost a mohl se mě dál vyptávat.
"Omluvte mě, musím si odskočit" řekl jsem a raději se jim klidil t dohledu. Nešel jsem na záchod, ale ven na čerstvý vzduch.
//

Musel jsem to vydýchat, on byl tak…sexy. Zavrtěl jsem hlavou, to nejde. Ale stejně…ne! Žádný myšlenky na tanečníka! Zakázal jsem si myšlenky a raději se zadíval na hvězdy, byly krásně vidět.
"Honey, proč nejsi vevnitř s hosty?" Objevila se vedle mě Sakura. Otočil jsem se.
"Jen jsem potřeboval na vzduch." Usmál jsem se hraně a vrátil se do sálu i s ní. Ona opět začala cukrovat s tím černookým, ale bylo vidět, že on to bere s rezervou. Povzdechl jsem si, tyhla akce nikdy nebyly pro mě.
"Honey-chan, copak tu děláš, ještě jsi nenašel žádnou roztomilou dívku na tanec?" Mrkla a mě máti a přihnula si ze své skleničky.
"No, trochu mě bolí hlava. Asi se půjdu vyspat, možná to bude z té dlouhé cesty."
Vymluvil jsem se a odešel. Oddechl jsem si s porozepnul jsem si košili. Zalezl jsem do postele, šťastný, že dnes již nepotkám nikoho z těch snobů.
Zdál se mi sen, ve kterém mě Gaara vztekle obviňoval, že ho podvádím s tím tanečníkem…jo, kéž by.
Pak přišla realita v podobě prázdninového dne. Rozhlasem zapnuli jakési zastaralé písničky, aby nás vzbudili a nadšeně pronášeli cosi o rozcvičce.
Rozlepil jsem oči a první, co jsem uviděl, byla sestřička, jak si sundává z oka okurku, nechápu, jak dokáže spát celou noc tak, že se jí ta její výživná maska nesmyje. Jako obvykle jsem prohrál boj o koupelnu, takže jsem si dávku pasty vytlačil do pusy, snaživě ji žvýkal a roztíral si jí po zubech. Pak jsem ji zapil minerálkou a vlasy si rozčesal prsty, o můj vzhled se stejně nikdo nezajímal…jenže co kdybych potkal toho tanečníka? Vytáhl jsem hřeben a pořádně si vlasy rozčesal, pak jsem do nich vetřel trošku gelu.
"Takhle chceš jít ven?" Zeptal jsem se svého odrazu v zrcadle.
"Honey" řekla Sakura a vyprskla smíchy.
"Co je" sjel jsem jí svým pohledem.
"Takhle přece nemůžeš nikam jít" usmála se a přešla ke mně. Vzala můj hřeben a gel a pomohla mi rozčesat to vrabčí hnízdo co jsem si tam před chvilkou vytvořil.
"Pastu máš úplně všude, měl by sis sundat tohle tričko. Navíc ti nesluší" zkritizovala můj styl oblékání a přešla ke skříni. Chvíli se v ní přehrabovala než našla vhodné tričko.
"Zajímalo by mě pro koho se tak fintíš. Včera jsem tě s nikým neviděla" začala vyzvídat. Čapl jsem tričko oranžovo-černé barvy a oblékl si ho.
"Pro nikoho se nefintím. Jen jsem zkoušel jak by mi to slušelo" pokrčil jsem rameny a vypařil se z chaty na to protivnou rozcvičku. Co je to za prázdniny? Připadám si jak ve vězení a jako hodnej páníček poslouchám ty poskoky.
Dorazil jsem na rozcvičku a všiml jsem si, že už tam stojí pár starších nadšenců. Modlil jsem se, aby nešli ke mně a nechtěli si zase "společensky" povídat. Neměl jsem na ně náladu. Vyhlížel jsem jestli nezahlídnu toho sexy tanečníka. No tak dost!! Nemůžu na něj pořád myslet, vždyť bych típ podvedl Gaaru. Počkat - já s Gaarou nic nemám tak co vyšiluju a s tím tanečníkem taky nebudu nic mít.
"Honey-chan, dobré ranko" pozdravil mě Gai se svým typickým úsměvem.
"Zdravím" všiml jsem si, že letos má sebou nějakého kluka v mém věku. Pozorně jsem si ho prohlédl a div mi nevypadli oči z důlku. Byl naprosto stejný jako Gai. Účes podle hrnce, tlusté obočí. Zelená kombinéza a dokonce i ten šílený úsměv měli stejný.
"To je váš syn" zeptal jsem se.
"Haha...samozřejmě, ale je adoptovaný"
"Je vám, ale nějak moc podobný"
"Chtěl jsem vypadat přesně jako on" zazubil se hoch.
"Jsem Honey" představil jsem se.
"Honey? To je zvláštní"
"Naruto, ale všichni mi říkají Honey" opravil jsem se tedy.
"Lee"
Konečně začala rozcvička a oba mě opustili, aby se mohli soustředit.
Nikdo mi neříká Naruto, ani ve škole a přitom to je poměrně hezké jméno. Ne tak jako jiná jména, ale rozhodně není ošklivé.
Musel jsem přestat přemýšlet nad svým jménem a soustředit se na rozcvičku. Fakt mě bavilo poskakovat mezi staříkama. Kap, kap, odkapává ironie.
"Tak co, Honey-chan, jak se ti líbila rozcvička?" Naklusal ke mně Lee.
"Skvělá." Usmál jsem se, přeci jsem ho nemohl zranit krutou pravdou. "Půjdu za rodiči, měj se." Vrátil jsem se do chatky, abych si od Sakury nechal podat oblečení a mohli jsme vyrazit všichni na snídani.
U snídaně jsem si na talíř naložil vajíčka a na druhý vafle s nutelou a šlehačkou. K tomu všemu kakao. Pobaveně jsem sledoval Sakuru, jak hladově sleduje moje vafle, zatímco sama uždibuje zelný list a pije neslazený černý čaj.
"Chceš ochutnat?" Zeptal jsem se a myslel jsem to upřímně, vypadalo, jako by několik let nejedla. Což byla vlastně pravda, protože si sestra snažila udržet linii, aby se vešla do svých šatiček.
"Honey!" Zavrčela.
"Gomen…" Vyděsil jsem se, Sakura má celkem ránu. "Já jen, že jsi nějak moc hubená." Narval jsem si zbytek vafle do pusy a utíkal jsem pryč, protože Sakuře naskočila nehezká žilka na čele.
Celý den jsem tak nějak přežil, ale vymluvil jsem se z nějaké akce a místo toho jsem se vyrazil projít.
Tmou jsem došel až k cestě, která vedla do zaměstnanecké části. Na mostě jsem narazil na kluka, se kterým jsem se přes den potkal. Jmenoval se Shiki a byl trochu podpantofel. V rukou měl tři melouny, které mu padaly. Pomohl jsem mu s tím. "Honey-chan, tady nemáš co dělat."
"Pomůžu ti." Nabídl jsem se.
"Fajn, ale nikomu to neříkej." Vydali jsme se nahoru, Vešli jsme dovnitř a do uší mě okamžitě uhodila hudba. Ztuhl jsem při pohledu na parket. Tančili jak klasické páry, tak muži s muži, ale jak! Vypadalo to, jako by měli sex přímo na parketu. Šel jsem za Shikim a snažil jsem se tancujícím vyhýbat. Najednou dovnitř nakráčel ON i s tou holkou. Předvedli několik čísel, přičemž já prostě záviděl blondýně její pozici. Pak přešel k nám.
"Co tu dělá?" Kývl bradou ke mně.
"To je Honey-chan…" Tanečník se na mě podíval.
"Přinesl jsem meloun." Hlesl jsem..
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one