Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

ŽVK 20 - The End

Vytvořeno 04.06.2010 23:22:18 | Poslední změna 04.06.2010 23:23:40
,,Tatiii,.... tatiii. Ja chcem vedieť tieňové klonové jutsu.“ Veselo poskakoval Nori.
,,Na to si ešte malý.“ Schmatol ho pevne okolo pásu a vyskočil na dom.
,,Ja padneeeem!“ Skríkol modroočko. Hizashi zastavil a posadil si Noriho na chrbát a znova skákal po strechách. Priskákali až k Narutovému bývalému domu a zo strechy inéj budovy pozorovali okná od narutovej spáľne.
,,Oci? Čo je tam také zaujímavé.“ Začudovane sa pozeral Nori.
,,Tam kedysi býval náš tedajší Hokáge, ktorého všetci majú tak radi.“ Usmial sa Hizashi a odskákal smerom k tréningovým poliam.
,,Je to tu tak veľké...“ Rozhliadal sa s úžasom.
,,Ale veď si tu už bol....či nie?“ Položil ho na zem a pohladil po strapatých vlasoch.

„No to jo…ale to je už dloooouho,“ zazubil se Nori. Hizashi se zasmál.
„Fajn.“
Nori si místo prohlížel a představoval si, jak tady tatínek a maminka kdysi trénovali, to muselo být úžasné.

Sasuke slušně zaklepal.
„Dále.“ Vstoupil a zadíval se na svého Hokageho a manžela v jednom.
„Ahoj, koťátko,“usmál se blonďák, vstal a přitáhl si Sasukeho do náruče. Sasuke se pousmál. Naruto na tu přezdívku nezapomněl, stále ji používá, i když jsou dospělí.
„Copak tě sem přivádí?“ zeptal se Naruto a lehce ho políbil na krku.

,,Doma nie je, čo robiť.“ Posťažoval sa. Naruto sa posadil znovu do kresla a čiernovláska stiahol k sebe.
,,A Hizashi a Nori?“ Vyzvedal.
,,Tí išli trénovať... teda podľa Noriho je to tréning.“ Našiel si pohodlné miesto a oprel sa o Naruta chrbtom.
,,Chvíľku neposedia.“ Uchcechtol sa.
,,A divíš sa? My sme na nich už starí.“ Zahryzol sa mu do ucha.
,,Ty máš pocit, že si starý?“ Zahladel sa na neho Sasuke.
,,No keď vidím Noriho ako sa hrá s Tatsuyou.... príde mi to, že už žijem pekne dlho.“ Poškrábe sa na hlave.
,,Tak sa pozri na Tsunade.“ Obaj sa rozosmiali a ani si nevšimli, že niekto vošiel.

„Hokage-sama,“ ozvalo se nervózně, ale naléhavě. Naruto se otočil. Před nimi stál ANBU.
„Co se děje?“ zeptal se. Sasuke mu slezl z klína, aby Naruto mohl zaujmout své místo za stolem.
„Zajali…Daichiho Uzumaki-Uchihu!“ vyhrkl. Naruto ztuhl.
„Cože?“ vyjekl Sasuke.
„Sasuke, klid,“ požádal Naruto.
„Jak se to stalo?“ zeptal se černého ochránce.
„Nevím to jistě, ostatní nejsou schopní nic říct,“ řekl tiše ANBU a raději zmizel.
„To nemůže být pravda!“ vyjekl Sasuke a hodil se Narutovi kolem krku.

,,Ukludni sa Sasuke. Neviem ešte, čo sa tam deje. Možno je to len mylná správa alebo sa niečo poplietlo.“ Utešoval ho blonďák, ale sám tomu neveril.

,,Ak mu ublížia....“ Rozvzlikal sa.
,,Neboj sa nič sa mu nestane. On je silný. Je to predsa Uzumaki-Uchiha.“ Hladil ho po chrbte a jemne sa s ním kolísal.
,,J-ja... chcem ho ísť h-hľa-dať.“ Prosebne sa pozrel na Naruta.
,,Nie! Nedovolím ti to. Ak ho aj naozaj zajali tak nebudem posielať aj teba. To je ako prilievať olej do ohňa. Oni chcú sharingan.“Obial ho.
,,Ako vieš, že chcú sharingan?“ Podozrievavo na neho pozrel.
,,Načo by z celej veľkej ANBU skupiny chytali práve Uchihu? Keď tam majú ďalších siedmich?“ Premýšlal blonďák.
,,Ja nechcem aby mu niečo spravili. Je to môj syn! Nedokážem sedieť a predstavovať si, čo všetko mu môžu spraviť.“ Pozrel sa von oknom na kopce obklopujúce krajinu za, ktorými sa niekde nachádza Daichi.
,,Ani ja nie a premáham sa, ale musíme niečo vymyslieť a až potom jednať. Sám si ma to učil.“ Posadil sa do kresla a rukami sa oprel o stôl.
,,Ty si ma učil, že sa mám vždy riadiť srdcom. A toto je tá situácia kedy by som mal ísť a zachrániť Daichiho.“ Naruto stiahol Sasukeho k sebe a pobozkl ho.
,,Dosť! Musíme niečo vymyslieť a potom až jednať. Pošlem tam niekoho, ale nie teba.“ Sľúbil a ťažko si povzdycvhol.

Sasuke něco zamrmlal. Bylo mu jasné, že Naruta nepřesvědčí. Jak si něco usmyslil, muselo být po jeho. Posadil se na křeslo. Doufal, že se Daichi brzy najde.

Když ho však nenašli ani po třech měsících, museli ho prohlásit za mrtvého. V té době byla – k podivu všech – nešťastnému Norimu největší oporou právě Tatsuya, která odložila věčné učení a pomáhala mu, jak mohla.
Nori se se s mrtí matky vyrovnával dlouho a na vždy ho to změnilo. Z nevinného a hlavně bezstarostného dítěte se stal vážný chlapec. Naplno se zabral do učení na Akademii, takže byl brzy hned po Tatsuye ten nejlepší. Oba dva byli „velmi žádaní“, pokud to lze říct o dětech. Byli oblíbení u opačného pohlaví, ale to je nezajímalo.
Naopak Hizashi se s tím vyrovnával velmi těžce. Každou noc čekal, jestli se Daichi vrátí. O odstěhování se z domu neuvažoval, krom Noriho, Naruta a Sasukeho neměl nikoho. Samozřejmě své rodiče, ale ti ho nedovedli pochopit.

Uběhlo několik let a nyní desetiletá Tatsuya s Norim spolu sami tvořili tým 9. Jejich senseiem nebyl nikdo jiný než Sasuke.
Nori a Tatsuya čekali na Sasukeho, aby je trénoval. Slíbil jim katon.
Nori si do svého náčrtníku kreslil Daichiho tak, jak si ho pamatoval. Doma měl takových obrázků plný pokoj. Zabral se do toho tak, že nevnímal okolí. Hnědá ofina spadla přes modré oči.
Tatsuya vyskočila a protahovala se. Byla celá v černém, jen katana na jejích zádech byla krvavě rudá.
Chvíli zůstala zmateně koukat na cestu ke Konoze. Byl to snad? Nemohla se splést.
„NORI!“ vykřikla. Nori k ní zmateně zvedl oči, Tatsuya obvykle zachovávala klid. I když jí dal mrtvou myš na židli, ačkoliv za to ho spíš pěkně prohnala. Zaměřil se zrakem tam, kam koukala Tatsuya.
„MAMIII!“ vyjekl a rozběhl se osobě v černém plášti naproti.

,,Nori?“ Unavene sa zahľadel na postavu, ktorá k nemu bežala.
,,Mamiii!!“ Dobehól k nemu Nori a pevne ho obial okolo pásu. ,,Však sa mi to nezdá?“ Zadíval sa do Daichiho očí, ktoré boli plné sĺz tak ako tie jeho.
,,Nezdá...“ Pevne obial hneodvláska a nehodlal ho pustiť z náručia. ,,.. už ťa neopustím.. Nikdy!“ Sľúbil a maznal sa s ním, tak isto ako kedysi.
,,Daichi!“ Rozbehol sa k nemu Sasuke, ktorý práve prišiel.
,,Mami?“ Zodvihol hlavu a zahladel sa na čiernovlasého muža ako sa k nemu blíži. Nori od neho odstúpil a nechal Sasukemu voľnú cestu. Daichi rozovrel náruč a už bol pripravený, že ho Sasuke obíme, ale jeho nohy a hlava ho zradili. Celý svet sa mu zatočil a okolo ostalo len čierno.
Keď otvoril oči, zbadal biely plafón. Otočil hlavu na stranu a musel sa usmiať. Na stoličke vedľa postele sedel Hizashi a zvieral Daichio ruku ako o život. Čiernovlások sa usmial a voľnou rukou pohladil Hizashiho spiacu tvár. Ten sa hneď zobudil a bez varovania skočil Daichimu okolo krku.
,,Som tak rád, že si sa vrátil. Myslel som si, že si mŕtvy.“ Primačkol si ho k sebe a už ho nechcel pustiť.
,,Aj ja som rád, že som sa vrátil. Chýbali ste mi. A hlavne ty.“ Pobozkal ho na ústa.

„I nám jsi chyběl.“ Hizashi se zcela bez ostychu rozplakal. Daichi ho objal.
„Miluju tě,“ šeptal tiše.
„Kdes vlastně byl?“ zeptal se.
„Já vlastně ani nevím, když jsem utekl, byl jsem tak mimo, že jsem nevěděl, kde jsem. A sharingan nezískali,“ pochlubil se.
„Ne?“
„Ne, jsem přeci Uzumaki-Uchiha,“ usmál se.
V tu chvíli se tam nahrnula celá rodina – takže byl pokoj najednou přeplněný. Všichni ho objímali, pobrečívali a byli šťastní, že se vrátil.
„Co se stalo s Norim?“ zeptal se Daichi Naruta, když ostatní odešli.
„Změnil se. Když jsi zmizel, tak zvážněl. Můžeš na něho být hrdý, je skvělý genin. Sharingan aktivoval v sedmi, Tatsuya v šesti. Ti dva se od sebe skoro nehnou,“ usmál se jemně Naruto. Daichi nevěřil vlastním očím.
„Hodně jsem toho prošvihl,“ zkonstatoval smutně.

,,No bolo toho dosť.“ Usmial sa Naruto.
,,Dúfam, že ten čas dobehnem.“ Zívol a položil sa do perín.
,,Najprv si oddýchni.“ Pohladil ho po vlasoch. Daichi spokojne zatvoril oči a odobral sa do ríše snov.

,,Môžem ísť dnu?“ Pýtal sa modroočko.
,,Nie. Teraz spí.“ Vysvetlil a zatvoril za sebou dvere.
,,Prosím, ja budem potichu.“ Sľuboval Nori.
,,Tak dobre, ale naozaj buď potichu.“ Zamával mu prstom pred tváričkou a neochotne ho pustil dnu.
,,Mami.“ Zašepkal Nori a prisadol si na posteľ. ,,Som rád, že si tu.“ Vzal Daichiho za ruku a skenoval spiacu, uvolnenú tvár. Bol tak šťastný. Nikdy sipredtým si neuvedomil aký bol pre neho Daichi dôležitý až potom keď si myslel, že oňho už naozaj prišiel až v tedy si uvedomil, čo pre neho znamenal. Odrazu sa otvorili dvere a postava prešla bližšie k posteli.
,,Čakal som, že budeš tu.“ Usmieval sa Hizashi a posadil sa na stoličku.
,,Musel som vidieť mamu..“ Nespustil oči z Daichiho tváre.

„Chápu,“ usmál se Hizashi.
„Hrozně-hrozně moc mi chyběl,“ vzlykl. Za delší dobu to byl první citový výlev.
„Mně taky,“ přitáhl si ho Hizashi do objetí. „Chyběl nám všem,“ dodal.
„Já…budu muset jít, čeká na mě Tatsuya,“ usmál se Nori, naposled maminku políbil na tvář a vyběhl z nemocnice.
Hizashi za ním chvilku koukal.
„Vyrostl nám, zatímco my jsme se nedívali,“ zašeptal.

,,To ano...“ Odpovedal unaveným hlasom Daichi.
,,Ty nespíš?“ Začudoval sa.
,,Teraz som sa zobudil.“ Usmial sa trochu.
,,Mal by si odpočívať.... určite si vyčerpaný.“ Naklonil sa k nemu hnedovlások.
,,Už som v pohode... trochu som si musel pospať, to je všetko.“ Vlepil mu drobnú pusu na ústa. ,,Ale vadí mi tá nemocnica.... nemohol by si ma vziať domov?“ Smutne a prosebne sa na neho pozrel.
,,Musím sa opýtať doktora, či ťa pustí.“ Postavil sa a odišiel z izby. Po pár minútach sa vrátil s úsmevom na tvári.
,,Tak ako?“ Vyskočil Daichi.
,,Beriem ťa domov.“ Lišiacky sa zadíval na čiernovláska. Ten vyskočil z postele a obliekol si veci, ktoré mal nachystané v skrini.

,,Som rád, že si sa vrátil späť.“ Preťal ticho pri večeri Naruto.
,,Aj ja som rád. Bolo mi smutno a občas som si naozaj myslel, že sa domov už ani nedostanem.“ Povzdychol si a nabral si na vydličku.
,,Ale si tu a to je hlavné.“ Usmieval sa čiernovlások.
,,Kde je vlastne Nori?“ Obzeral sa Daichi. Tatsuya totiž jedla večeru a podľa toho, čo Hizashi hovoril... tak sú sále spolu.
,,Ten je v izbe. Zase mu je zle.“ Sklonil hlavu Sasuke. Daichi rýchlo dojedol a vyšiel hore po schodoch do Noriho izby. Dosť ho prekvapila. Už tu neboli hračky pre deti. Všade boli knižky, kunaie, všeliake zošity a občas nejaké puzzle. Najviac ho ale šokovalo, že celá izba bola skoro čierna a nejaké tie biele rámy okien alebo magnetická tabuľa na ktorej bolo vyvesených pár papierov s testami pre ninjov zvišok bol celý čierny dokonca aj záclony a obliečky.
Našiel Noriho ako leží v posteli a po hlavu je zababušený pod perinou.
,,Mami?“ Pozrel na Daichiho jedným okom.
,,Ešte stále ti to neprešlo? Tsunade hovorila, že ti to do desiatich rokov definitívne prestane.“ Prisadol si na postel čiernovlások.
,,No pred dvomi rokmi zistila, že to bude trvať trochu dlhšie.“ Usmial sa a posadil sa na posteli.

„Aha…neschopná doktorka,“ poznamenal Daichi.
„Ale já už si zvykl,“ usmál se Nori. Daichi si až teď všiml, že na spoustě zdí jsou připíchnuté papíry s jeho portrétem v různých provedeních. Byl na nich zobrazen velice detailně.
„To jsi kreslil ty?“ zeptal se tiše. Nori se na něho podíval, aby věděl, o čem jeho matka mluví.
„Jo... kreslení mi jde.“
„To vidím…“ Daichi si uvědomoval, že je jeho zmizení nenávratně oddělilo. Ačkoliv se mají oba rádi, vytvořila se mezi nimi propast a Daichimu bude trvat dlouho, než přes ni vytvoří alespoň malý můstek. Jeho podezření potvrdila Tatsuya, která nakoukla dovnitř.
„Nori, je ti líp? Mohli bychom chvilku trénovat,“ usmála se. Nori vyskočil a vzal si ninja výbavu.
„Jasně.“

,,Si rád, že sa tvoja mamka vrátila späť?“ Usmievala sa Tatsuya.
,,Samozrejme, že som, ale....“ Pusmutnele sa zahladel dozeme a Tatsuya ho omylom, kunaiom škrabla do ramena.
,,Prepáč.... si v pohode?“ Obzerala si Noriho rameno.
,,Nič to nie je.“ Pousmial sa a vyskočil na strom.
,,Čakaj ty neposedo!“ Kričala za nám,ale on sa len smial a utekal pred ňou.
,,Zahráme si naháňačku.“ Zasmial sa a zoskošil zo stromov. Tatsuya sa tiež smiala a naháňala ho. Keď sa dostala tesne za neho a končekmi prstov sa ho dotkla Nori sa zmenil na paru.
,,Ja som tu!“ Upozornil ju. Čiernovláska sa otočila a sledovala Noriho ako sedí na vetve stromu a pozoruje oblohu.
,,Už sa ti nechc trénovať?“ Prisadla si k nemu a pozorovala ako mu po líci stiekla slza.
,,Asi už pôjdem domov.“ Postavilsa a zakryl si tvár pred Tatsuyiným pohľadom.

,,Myslím, že ma Nori už nepotrebuje. Už je veľký.“ Hrabal sa vidličkou v omelete a pozeral sa na Sasukeho.
,,Ja si to nemyslím. Potrebuje ťa a teraz ešte viac ako predtm. Buď jeho oporou.“ Sadol si k nemu a odpil si z kávy.
,,Neviem....je dosť nedostupný. Ako keby ma už nemal rád.“ Zatvoril oči aby nepustil slzy, ktoré tak pracne zadržiaval.
,,Prečo to hovoríš? Keď sme si mysleli, že si umrel, každú noc chodil za mnou a túlil sa mi v náručí. Každú noc plakal a pýtal sa ma, prečo nemôže byť s tebou.“ Usmial sa na neho.
,,Naozaj? Myslíš, že ma má rád?“ Rozžiarenými očami sa na neho pozeral.
,,Samozrejme, že ťa má rád! Ani sa nepýtaj. Určite keď príde domov bude chcieť ísť za tebou.“ Dopil kávu a hrnek položil do drezu.
,,Mami!“Rozrazili sa vchodové dvere.
,,V kuchyni.“ Ozval sa Sasuke a posmual sa... mal pravdu.
,,Mamiii... ja... ešte ma máš rád?“ Vzlykol.
,,Samozrejme, že mám.... ako si mohol pochybovať.“ Obial ho okolo ramien a pritisol si ho k sebe.

„Já nevím…“ zahuhlal Nori a objal ho. Daichi se usmál.
„Nebuď blázen, vždycky budeš můj malý Nori,“ pohladil ho po hlavě.
„Nejsem už malý,“ odporoval Nori okamžitě.
„No možná, ale pamatuju si tě takhle maličkého,“ ukázal Daichi asi 40 centimetrovou vzdálenost.
„Faakt?“ vyjevil se Nori.
„Fakt, ukážu ti fotky, jestli chceš.“ Daichi se zvedl a vytáhl dřevěnou krabičku.
„Podívej, to jsem já a tohle maličký jsi ty,“ ukazoval Norimu fotky. Nori kulil oči, tyhle fotky nikdy neviděl. Nejdřív byl moc malý, aby je chápal, a pak nikdo nechtěl moc připomínat Daichiho.

,,Niekde som tu mal fotky aj z ultrazvuku.“ Hrabkal sa v krabičke.
,,Ty máš odložené fotky aj z ultrazvuku?“ Čudoval sa Nori.
,,No predtým než si sa narodil.... neviem ti povedať ako moc sme sa na teba s Hizashim tešili.“ Usmial sa a podal mu fotky z ultrazvuku.
,,Čo je toto?“ Pozeral sa udivene na flaky na fotke.
,,Toto je ručička....“ Ukázal na jeden z flakov ,,a tu je tvoje srdiečko.“ Ukázal na druhý fliačik.
,,Ty si to pamätáš aj po takej dlhej dobe? A ako to vôbec rozoznávaš?“ Čudoval sa a skenoval fotky svojimi modrými očami po Daichim.
,,Na teba nedokážem zabudnúť.“ Postrapatil mu vlasy.
,,A mami??“ Odložil všetky fotky do krabičky a ťahal Daichiho hore do spálne.
,,Hmm?“ Položil sa na postel a spokojne privrel oči.
,,Ja,.... páčia sa mi dvaja ľudia a ja si neviem vybrať. No... nie, že by..“ Váhavo sa pozrel na Daichiho a ten so zvedavým pohľadom na neho vzhliadol.
,,To znie vážne a, kto taký?“ Posadil sa a hnedovláska si stiahol k sebe a ako malého si ho vyložil na nohy.
,,Ale, sľúb mi, že sa nenahneváš.....“ Zmätene pozeral všade možne.
,,Samozrejme, že sa nenahnevám....“ Dôveryhodne sa usmial a znova postrapatil Norimu vlasy.
,,Noo vlastne viac sa mi páči len jeden, ale.... noooo Ruiko.. ale ocko mi povedal, že by sa mi mali páčiť dievčatá.“ So strachom ako na to zareaguje sa na neho zahladel.
,,Ja si myslím, že to nie je žiaden problém.... ak sa ti Ruiko páči tak mi to nevadí a... nevieš či sa aj ty nepáčiš jemu?“ Pošepkal a usmial sa. Nori zružovel a zahladel sa na Daichiho.
,,Noo... ešte som to nikomu nepovedal, ale... Ruiko ma na jednej misii pobozkal a od vtedy...“ Sklonil hlavu aby Daichi nevidel paradajkový odtieň jeho líc. Čiernovlások ho pyšne pohladil po tvári.

Toto byla poslední kapitolka naší povídky. Ale nezoufejte...přijde druhá řada...nebude to asi tolik o Sasukem a Narutovi, ale spíš o dětech :D....
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one