Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

NNBM 7

Vytvořeno 01.04.2010 13:44:41 | Poslední změna 01.04.2010 13:45:49
//
„Seš si jistá?“ zavrčel na ni hrubě. Měl co dělat, aby se nezačal třást vzteky. Tak bráška konečně dorazil a teď si hoví na rozhledně s Narutem?!
„Samozřejmě.“ Přikývla Karin a nervózně se kousala do palce u pravé ruky.
„Bojují?“
„Ne, necítím žádnou změnu chakry ani její úbytek, vypadá to, že tam jen sedí a nejspíš si povídají,“ odpověděla pohotově kunoichi. Sasukemu ztvrdly rysy. Co si má co Naruto povídat s jeho úhlavním nepřítelem?!
„Sežeň zbytek týmu, já tu počkám a vymyslím plán,“ vyštěkl příkře rozkazy. Karin se neodvažovala cokoliv namítat. Viděla, že Sasuke je ve velice špatném rozpoložení a že není radno si s ním teď zahrávat. Mlčky zmizela v obláčku kouře s jediným cílem – najít Suigetsua a Juuga.

„Najít si někoho lepšího?“ převaloval tu větu na jazyku jako horkou bramboru Naruto.
„Samozřejmě,“ přitakal Itachi. „Můj bratr si tě neváží, nezaslouží si tě.“
„A jak ty tohle všechno můžeš vědět?!“ rozkřikl se blonďáček, protože si až moc dobře uvědomoval pravdivost slov. Už dřív mu to přece se Sasukem moc neklapalo a teď mají přímo krizi. Nejspíš si ho vážně neváží natolik, kolik by si zasluhoval.
„Kdyby bylo všechno tak jak má být, neseděl bys tu sám a nenaříkal nad svými problémy, ne?“ pousmál se jemně Uchiha. Naruta z toho úsměvu zamrazilo. Připadal mu tak upřímný, navíc… nikdy neviděl usmívat se Itachiho a teď mu to fakt slušelo. Ačkoliv je Sasukemu tak moc podobný, liší se. Ano, viděl svého milence usmívat se, ale nikdy ho z toho nemrazilo jako teď z Itachiho úsměvu.
„Možná,“ vyhnul se elegantně odpovědi a dál skenoval svého společníka pohledem. Snažil se vyhýbat jeho očím, aby jej neuvěznil v genjutsu, ale nemohl si pomoci. Zabodl svůj modrý kukuč do černých hloubek. Neviděl v nich agresi ani touhu zabít, což ho překvapilo.
„Ehm,“ odkašlal si. „Takže… proč tu se mnou ztrácíš čas povídáním? Nepřišel si mě zajmout, abyste mě pak mohli zabít?“
//

„Byl to původní záměr. Ale co bych to byl za bratra, kdybych se nesnažil napravit, co Sasuke zkazil? A on toho zkazil docela dost.“ Poznamenal Itachi klidně.
„Možná máš pravdu.“ Zamumlal si Naruto potichoučku, ale Itachi ho stejně slyšel.
„Já mám pravdu vždycky.“ Pronesl klidně.
„Hmm, a koho lepšího? Všichni, které znám, mě mají za zrádce, to bys měl vědět, ty vševědoucí.“ Zeptal se Naruto ironicky.
„Co třeba mě?“ Nadhodil Itachi. Blonďáček se zarazil.
„Tebe? Vždyť jsi Sasukeho největší nepřítel.“ Zamračil se, jinak ho kupodivu jiné proti věci nenapadaly. Nikdy dřív by na to ani nepomyslel, jenže se změnil a díky Sasukeho protivnosti zatoužil něco mu udělat na truc.
„No a?“
„Nechceš mi místo tohohle tlachání říct, proč jsi vyvraždil Uchiha klan?“ Naklonil hlavu na stranu a opět se posadil.
„Vyhrožování. Kdybych to neudělal, zabili by někoho…někoho pro mě důležitého.“ Pokrčil Itachi rameny.
„Koho?“ Zajímal se Naruto.
„To je moje věc.“
„Proč jsi to Sasukemu nevysvětlil?“ Nechápal Uzumaki, unikala mu pointa. Proč by Itachi zabil celý klan, aby ochránil jednu osobu?
„Myslíš, že by poslouchal?“ Ušklíbl se Itachi.
„No…asi…“ Itachi s ním ztratil trpělivost. Přitáhl si ho k sobě a spojil jejich rty ve vášnivém polibku.

„Co je Sasuke? Karin nedokázala říct kloudný slovo.“ Přihasil si to tam Suigetsu i s Juugem a vyhnul se dobře mířené ráně od Karin. Sasuke ze sebe vypravil jen jedno slovo.
„Itachi…“
„Ahaaa.“ Usmál se modrovlasý a pochopil. „Huh, kde je Naruto?“ Sasuke zaťal zuby.
„Naruto je tam s ním. Nebojují.“ Oznámila Karin.
„Jaj, a co tam teda dělá?“
„Klábosí. Je to přeci Naruto.“ Odfrkl si Sasuke.
„No bezva, máš plán?“
„Jo, já půjdu a vy zajistíte Kisameho.“ Vždycky všechno zvládl sám a nehodlal to měnit.
„OK.“ Trio zmizelo a Sasuke se rozběhl k rozhledně.
Vylezl nahoru a zarazil se…Itachi tam líbal Naruta, JEHO Naruta! Itachi se na něho podíval.
„Ahoj, Sasuke. Dlouho jsme se neviděli.“ Ušklíbl se.
„NARUTO!“ Zavrčel Sasuke tiše, leč důrazně. Naruto se na něho podíval, v očích mu šlo vyčíst spousta pocitů.

//
Ačkoliv byl Sasuke navenek klidný, v pohledu se mu dala vyčíst zloba, překvapení, nechápavost a nenávist.
„Jak si mě tu našel?“ zeptal se bez náznaku rozčilení Naruto. Stále ještě se zlobil a navíc… cítil jak se třese z předchozího polibku, jenž v něm způsobil hotový ohňostroj emocí a příjemných vibrací po celém těle. Musel se snažit vypadat klidně a nerozhozeně.
„Karin cítila vaši chakru,“ sykl Sasuke, propalujíc svého bratra a milence vražedným kukučem. „Možná jsem měl přijít později, až byste si to stihli rozdat, co?!“
„Snad bys nežárlil?“ pozvedl Itachi obočí.
„Mám další důvod k tomu tě zabít, Naruto je můj, rozumíš?!“ zavrčel podrážděně mladší Uchiha, skrývající narůstající agresivitu.
„Nejsem věc, Sasuke! Nepatřím ti, nikdy jsem ti nepatřil! Stále se můžu rozhodovat svobodně, nejsem tvůj mazlíček!“ rozkřikl se Naruto. Bolestí se mu sevřelo hrdlo. Copak ho Sasuke bral vždycky jen jako věc pro pobavení. Kam se vytratila jejich láska? To se všechno zhroutilo? Vytratilo?
„Ty se do toho nepleť,“ usadil jej Sasuke.
„Ale jeho se to týká, má do toho co mluvit,“ řekl starší z bratrů a povzbudivě se na Uzumakiho podíval.
„Jestli si myslíš, že tím zastáváním si ho získáš, tak se pleteš, on miluje mě, to, že tě políbil, nic neznamená!“
„Přestaň!“ nevydržel to Naruto a s pohledem plným bolesti se zadíval na Sasukeho. „Přestaň se chovat jako bych tu nebyl! Já tu pořád jsem, stojím tu a slyším ty příšernosti, co povídáš! Kam se sakra poděl starý Sasuke?! Nepoznávám tě, proč ses tak změnil? Někdy přemýšlím, proč jsem pro tebe obětoval celý svůj život, protože když teď vidím, jak se chováš, je mi z toho na nic! Itachi je na rozdíl od tebe alespoň milý!“
„Tak si s tím vrahem buď! Když ti tak vadím, odejdi ode mě a buď si s Itachim! Ach, já vlastně zapomněl, já ho teď ZABIJU!“ V Sasukeho hlase byla slyšet hysterie, celé jeho ovládání bylo ten tam.
//

Naruto vykulil oči. Sasuke se choval jako šílenec.
„Sasuke…“ Zarazil se.
„A zabiju ti TEBE, jestli mi budeš bránit!“ Šklebil se na něho.
„Sasuke…to nejde, nemůžeš, Itachi to dělal kvůli tobě.“ Zadíval se Naruto úpěnlivě na svého milence. Itachi se na Naruta zadíval. Proč ho mladší chlapec brání? Vždyť on mu usiloval o život a Naruto lže kvůli němu. Nezničil klan kvůli Sasukemu, ale proto, že mu vyhrožovali, že zabijí Naruta. To ovšem Naruto vědět nemusí.
„To ti budu věřit…“ Ušklíbl se Sasuke.
„Lhal jsem ti někdy?“ Narutovi do očí vyhrkly slzy. Mladší Uchiha se zamyslel, Naruto mu zatajil tu věc s Kyuubim, ale nikdy mu přímo do očí nelhal.
„Proč? Proč ho tak bráníš? Je to vrah…“ Sykl, nelíbilo se mu, že je Naruto na straně jeho bratra. Jediné dvě jistoty v jeho životě byla pomsta a Narutova věrnost a teď?
„A co ty? Co budeš ty, až Itachiho zabiješ? Nebudeš taky jen vrah? Vlastně jen dokončíš, co tvůj bratr začal.“ Vrtěl Naruto hlavou. Itachi se opřel o sloupek a se zájmem to pozoroval.
„No a co? Je to MŮJ souboj, ne tvůj!!! Neměl ses do toho plést, neměl jsi tu být. Měl ses zastávat mě, ne jeho.“ Sasukeho maska v tisících kouscích popadala na zem.
„Možná nemá důvod, aby se tě zastával, pošetilý malý bratříčku. Možná pochopil, že existují jiní, kteří ho dokážou milovat.“ Nadhodil Itachi s úšklebkem. Sasuke zatnul pěsti.
„Přestaň se schovávat za Narutem, slez dolů a bojuj jako chlap!“ Štěkl. Itachi elegantně seskočil z rozhledny, Sasuke ho následoval a oba se postavili proti sobě. Naruto to z rozhledny nevěřícně sledoval. Oba Uchihové setrvávali bez hnutí, jen občasnými záškuby svalstva dávali najevo, že žijí. Když už nestačilo genjutsu, pustili se do sebe pomocí Katonu a Raitonu.
Sasuke s Itachim už skoro omdlévali a Naruto to nevydržel.

//
Seběhl k nim a postavil se mezi ně.
„Tak a dost!“ vykřikl. „Nebudu se tu dívat na to, jak se zabíjíte! Proč si to prostě nevyříkáte?! Není zbytečný promarnit život pro nic?“
„Pro nic?“ naježil se mladší z bratrů. „Zabil mi rodiče a všechny moje příbuzný a to je podle tebe pro nic?“
„Ale on to neudělal jen tak z rozmaru. Itachi, řekni mu to,“ otočil se na ztěžka oddychujícího černovláska.
Itachi nechápal, proč se ho ten hyperaktivita zastává. Myslel, že ho nenávidí, ale nejspíš to tak není.
„Nechci to slyšet, chci se jen pomstít a splnit tak svůj životní cíl,“ odsekl Sasuke.
„Sasuke, prosím, poslouchej, nechci, abys pak litoval,“ zaprosil zoufale Naruto. Jeho milenec se jen zamračil a nasadil svou ledovou masku.
„No tak, vysvětli mu jak to bylo,“ pobídl blonďáček staršího Uchihu.
„Nejsem si jistý, jestli bych to měl říkat,“ zapochyboval Itachi.
„Nemyslíš, že bych měl slyšet proč jsi to udělal, když už jsem ochotnej poslouchat?!“ zavrčel Sasuke.
„Musel jsem to udělat, protože chtěli zabít Naruta,“ řekl tiše Itachi a na místě se rozhostilo ticho, přerušované jen těžkým oddechováním bratrů, kteří byli z boje vyčerpáni.
//

Ticho přerušil až Naruto.
„Co-cože?“ Vypadlo z něho. Sasuke se zkoumavě a překvapeně díval na Itachiho.
„Je to pravda.“ Itachi sklonil hlavu. Naruto odcouval asi pět metrů od nich a spadl na zadek. Nikdy by ho nenapadlo, že za vyvraždění Uchiha klanu mohl on.
„Tys vyvraždil naši rodinu kvůli Narutovi?“ Sasukemu to stále nedocházelo. Nevěděl, jestli má být Itachimu vděčný nebo na něho být naštvaný. Díky němu byl celý život sám. Ale zase bez něho by neměl Naruta.
„Jo.“ Kývl starší Uchiha.
„Chtěli ho zabít? Proč?“ Zamračil se Sasuke. Nelíbilo se mu, že někdo chtěl zabít JEHO milence, i když spolu v poslední době nevycházeli.
„Kvůli tomu démonovi. Nelíbilo se jim, že by zapečetěn do někoho, koho nemohli ovládat. Náš otec se snažil Yondaimeho přesvědčit, aby Kyuubiho zapečetil do tebe, ale neuspěl, protože Yondaimemu bylo jasné, že by tě zmanipuloval. Proto otec nebral až tak zřetel na tvé úspěchy. Já jsem Naruta obdivoval, dokázal se smát, i když se s ním nikdo nebavil, byl tak odlišný od všech Uchihů. Byl jako slunce, musel jsem alespoň jednou denně vidět jeho úsměv. Takže, když jsem se dozvěděl, že náš klan plánuje ho zabít, musel jsem jednat. Jen teb jsem nechal naživu, protože jsi ještě nebyl zkažený Uchihovskými normami. Doufal jsem, že budeš Narutovi bratrem. Pak jsem byl přinucen utéct a přidal se k Akatsuki. Snažil jsem se zapomenout. Jenže teď, když jsem viděl, jak je Naruto kvůli tobě nešťastný, nedokázal jsem odolat.“ Pokrčil Itachi rameny, zatímco pomalu a tiše mluvil k Sasukemu, blonďáček si jich nevšímal. Měl dost svých starostí.
Naruto vložil hlavu do dlaní, kvůli němu nemá Sasuke rodinu a kvůli němu se tedy odehrává tenhle boj o pomstu? Kvůli němu Sasuke odešel z Konohy a kvůli němu to byl takový ledovec. Roztřásl se…nevydržel to a rozbrečel se.
Za tu dobu se toho na něj navalilo moc. Pomyslná hráz v jeho nitru popraskala a veškeré zadržované emoce pronikly ven. Smutek z odchodu z Konohy, únava z psychického nátlaku, který na něho vyvíjel Orochimaru, vztek na Karin, ublíženost ze Sasukeho chování, teď vyvraždění Uchihů a spousta dalších. Jeho vzlyky se stávaly hlasitějšími a hlasitějšími. Celé jeho tělo se třáslo. Oba, Sasuke i Itachi se na něho otočili, když jeho vzlyky dolehly až k nim.
„Naruto…“ Vyklouzlo ze Sasukeho úst.
„P-promiň, Sas-Sasuke…“ Vzlykl Naruto.
//

Sasuke stál strnule na místě a v hlavě stále slyšel Itachiho slova o tom, že jeho rodina zemřela kvůli Narutovi.
Blonďáček upřel svůj zoufalý pohled na zkamenělého přítele. Cítil se zoufale. Kdyby v sobě neměl tu lišku, nemuselo by to být takhle. Všechno mohlo být dobré. Jenže to všechno je jen kdyby. Nic se nezmění. Nejde to změnit.
„Ty za to nemůžeš,“ ozval se Narutovi u ucha tichý hlas. Ani si nevšiml, kdy k němu Itachi poklekl.
„Ale… Sasuke kvůli mně trpěl,“ zamumlal Naruto.
„To nebylo kvůli tobě, spíš kvůli mně. To já je zabil. Přestaň si to vyčítat, jo?“
Uzumaki jen smutně přikývl.
„Fajn,“ pohladil ho Itachi po tváři a přešel k šokovanému Sasukemu, jenž stále nevnímal. „Sasuke, jsi v pořádku?“
„Vypadám na to?“ odsekl příkře. Bylo mu fuk, že se chová hloupě. Právě teď mu bylo jedno všechno. Vždyť se dozvěděl skrývanou pravdu až teď, v 17ti letech. Celý život byla jedna velká lež.
„Odpustíš mi někdy?“ zeptal se ho Itachi, nebraje ohled na to, že je jeho bratr nevrlý. Kdo by nebyl?
„Já nevím,“ odpověděl, teď už klidně černovlásek. „Musím jít.“
Naruto se na něj s očekáváním podíval. Snad mu řekne ať jde s ním. Přece ho tu nenechá…
//

Sasuke se zastavil, otočil se k Narutovi. Ten na něho stále upíral uslzený pohled.
„Půjdeš?“ Zeptal se blonďáčka tiše. Naruto vstal a pomalu obezřetně se vydal k němu. Jako by se bál, že ho Sasuke uhodí. Nakonec se modroočko pootočil na Itachiho, usmál se a zamával mu, než spolu se Sasukem v tichosti odešli.
Posadil svého milence ke stromu a hadříkem, který namočil vodou z lahve, mu vyčistil rány. Těch několik vážněji krvácejících ovázal obvazy. Ani jeden za celou dobu nepromluvil, vyhýbali se přímým pohledům z očí do očí. I při ošetřování se Naruto jindy bezchybného těla dotýkal jen lehce, ironické, když si vzpomene, jak náruživě a toužebně tohle tělo líbal, hladil a laskal. Potřásl hlavou a opřel se o strom vedle Sasukeho, kolena si přitom přitáhl k bradě a objímal je rukama.
„Tak…?“ Prolomil ticho Naruto.
„Tak?“ Zopakoval Sasuke, jakoby netušil, o čem Naruto mluví.
„Budeš chtít pokračovat a zabít Itachiho? Nebo budeš chtít zabít mě, protože díky mně jsou mrtví? Nebo uděláš něco úplně jiného?“ Z jeho hlasu čišely obavy, které měl v srdci. Sasuke se překvapeně nadechl.
„Já…nevím…nehodlám tě zabít a Itachi…nevím…nevím, co budu dělat dál. O pomstu jsem se ‚opíral‘ celý svůj život a teď…“ Mumlal Sasuke a unaveně přivřel oči.
„Měl bys spát…budu hlídat.“ Zamumlal Naruta a přinutil Sasukeho, aby si lehl, přičemž přes něho přehodil přikrývku. Najednou na blonďatého skočilo klubko černých chlupů, Shizuka si ho asi dokázala najít všude. Lehce ji hladil po hlavičce a zamyšleně hleděl do dálky. Slunce se pomalu chýlilo k západu, kolem se pomalu rozprostíralo šero.
„Sakra…“ Mumlal si. Za dnešek toho na něho bylo moc. Dozvědět se, že díky němu je klan Uchiha minulostí, by porazilo každého. Navíc si blonďák uvědomoval jednu věc; co teď? Nemají, kam jít. Jsou nukenini, uvítali by je možná leda Akatsuki.
Podíval se na Sasukeho, ve spánku vypadal tak klidně a nevinně. Jeho ledová maska byla pryč, tak se Narutovi líbil. Nakonec i blonďák asi usnul, protože ho vzbudil až Sasukeho upřený pohled. Bylo chvíli po svítání. Opětoval Sasukeho pohled a nořil se do temných hloubek, ve kterých se tak rád topil.
Najednou se musel pousmát nad ironií celého jejich příběhu. On odešel kvůli Sasukemu, Sasuke kvůli němu. Přisunul se blíž k Sasukemu. Ucítil to jemné jiskření, které cítil na začátku jejich vztahu a které se pomaloučku otupilo. Sasuke se k němu naklonil a jemně spojil jejich rty, oba přivřeli oči.

//
Erotické napjetí mezi nimi bylo téměř hmatatelné. Konečně se jejich vztah zase vzpamatovával. Zdá se, že co nevidět proběhne usmiřování ve formě sexuálních hrátek.
Sasuke šel najisto. Zkušeně Naruta zbavil zbytečných svršků a kochal se pohledem na jeho tělo, které se v jeho očích zdálo dokonalé. Ani blonďáček nezůstával pozadu a svlékání svého partnera měl zvládnuto během pár vteřin. Nač to zbytečně prodlužovat, když to oba tak moc chtějí? Na nějakou romantickou předehru není čas.
Oba se do sebe hladově zakousli. Jeden vášnivý polibek střídal druhý, dokud jejich rty nebyly zcela opuchlé a zrudlé. Ovšem jejich ústa dokázala rozdávat polibky i na jiné části těla. Krk, brada, klíční kost, bradavky, pupík. Nic z toho nevynechala.
Za malou chvilku se už lesem ozývaly jejich vzrušením naplněné vzdechy, slastné mumlání a výkřiky jména toho druhého.

Tým Hebi se unaveně loudal cestou zpět. Porážka Kisameho jim dala zabrat. Ten maník měl až nechutně moc chakry, která vůbec nechtěla ubývat. A jeho meč byl taky problematický. Jakmile chtěl někdo z nich zaútočit, ta příšerná věc jim pohltila část chakry. Proto jejich boj trval déle, než očekávali. Ale dokázali to, nenechali se zahanbit. Vždyť jsou tři, Kisame byl jen jeden, byla by to ostuda. Teď si Suigetsu se spokojeným úsměvem nesl svou trofej přehozenou přes rameno. Získal vytouženou Samehadu. A i když byl patřičně unavený, cítil se spokojeně, že si splnil jeden ze svých snů, šťastný to chlapec.
„Karin, najdi Sasukeho,“ řekl tiše Juugo, když přišli na místo, kde se od nich Sasuke odpojil.
Zmíněná dívka neřekla ani popel. Mlčky zavřela oči a soustředila se, odkud ucítí známou chakru, patřící mladšímu Uchihovy (pro ni sexuálnímu bohovi). Zároveň se modlila, aby ji vůbec našla, co kdyby byl Sasuke po smrti? Kdyby ho Itachi zabil?
Špatné myšlenky okamžitě vytěsnila z hlavy, jakmile našla to, co hledala. Lokalizovala místo, kde se její idol nachází a usmála se.
„Je to odsud pět kilometrů, za chvíli jsme tam. Pojďte za mnou,“ oznámila čekajícím klukům. Všichni tři se tedy vydali na místo, kde je Sasuke. To ovšem ještě netušili, co je na onom místě čeká za překvapení.
Už zdálky slyšeli slastné sténání. Nechápavě si vyměnili pohledy. Co se to tam děje? Jakmile byli blíž, uviděli dvě zpocená těla, splynutá v jedno. Sasuke se skláněl nad vzdychajícím blonďáčkem a nepřestávaje přirážet ho vášnivě líbal. Karin se udělalo mdlo. Měla mžitky před očima. Copak právě prožívá svou noční můru?!
//

Juugo si je vykuleně pozoroval a Suigetsovi spadla brada až na zem. Nemyslel si, že někdy uvidí „šutr“ Sasukeho při takovéhle činnosti, navíc s Narutem, kterém to očividně vůůůbec nevadilo. Poslední kapka pro ně byla, když se Naruto prohnul v zádech, zasténal a udělal se na vlastní bříško.
„Sasuke…?“ Vyšlo z Karin udiveně.
„Naruto?“ Zareagoval ve stejnou chvíli Suigetsu. Sténající dvojice se zarazila a otočila. Sasuke ztuhnul stejně jako Naruto. Blonďák přes ně hodil přikrývku, aby se necítili tak poníženě. Karin těkala očima z jednoho na druhého a lapala po dechu, jako ryba na suchu.
Narutova tvář nabrala sytě rudou barvu. Ani jeden z aktérů nevěděl, co má říct. Naruto se nadechl a zase pusu zavřel.
„Co čučíte?“ Vzpamatoval se Sasuke a nasadil opět svůj chladný výraz.
„Ale…Sasuke…“ Začala Karin.
„Jo, já vím, jak se jmenuju.“ Sasuke vypadal, že za chvíli usne. Naruto obdivoval, jak opět ovládl svoje nervy.
„Ale to co jste tu…“ Brýlatá dívka se zasekla a nevěděla, jak má dokončit větu.
„Co jsme tu dělali? Sex, strašně příjemná věc. A teď vypadněte, chci se obléknout!“ Vyhodil je, vzrušení bylo ta tam a oni se potřebovali obléct, protože nahatý s nimi jednat nechtěl.
Tým Hebi odešel, přičemž se jeho členové snažili vyrovnat se s šokem, který právě utrpěli.
Sasuke vstal a naházel na sebe oblečení. Naruto ho následoval, ačkoliv netušil, co si počít s problémem a svém bříšku. Černovlasý to vyřešil, sklonil se k němu a bříško mu dočista olízal. Naruto se pak s ruměncem oblékl a spolu se Sasukem se vydali za triem.
„To, co jste viděli, odmítám rozebírat. Chtěl jsem vám jen říct, ať vypadnete, už vás nepotřebuju.“ Promluvil. Zarazili se všichni, včetně Naruta, nevěděl, že má tohle Sasuke v plánu.
„Co-cože? Jak to myslíš? Vytáhnul jsi nás sem a teď nás tu klidně necháš?“ Zarazil se Suigetsu.
„Jo.“ Sasuke pokrčil rameny, bylo mu fuk, kam odejdou.
„Ale to přeci…“

//
„Co? Chceš říct, že nemůžu?“ ušklíbl se arogantně Sasuke. „Podívej, je mi ukradený, co teď budete dělat, já s Narutem si vystačíme.“
„To jsme viděli,“ zamručel Suigetsu tiše. I přesto ho černovlásek zaslechl. Jedním skokem byl u něj, katanu přitisknutou k jeho hrdlu.
„Máš s tím problém?“ zavrčel výhružně.
„Ne, je to vaše věc,“ udobřoval si ho šedovlásek, byl si jist, že v tomto rozpoložení by ho Uchiha klidně zabil.
„Výborně,“ uklidnil se Sasuke. Zadíval se na Naruta, který už překonal rozpaky a šok a právě si vyměňoval nenávistný pohled s Karin. Obrýlená dívka nemohla překousnout fakt, že její vysněný princ se nechal ulovit klukem.
„Naruto, jdeme,“ řekl směrem k blonďáčkovi. Naruto přistoupil k Sasukemu, ochotný odejít od této sebranky. Až na Suigetsa si nerozuměl ani s jedním z nich.
„Počkejte,“ zadržel je Juugův hlas. Oba se jako na povel otočili. „Slíbil jsi mi, že budeš moje klec a teď odcházíš!“
„Věci se změnily. Jestli ti tak vadí svoboda, zavři se někam,“ odvětil klidně Sasuke. Už mu bylo jedno, co se se členy jeho bývalého týmu stane. Tahle kapitola je uzavřená. Jeho a Naruta čeká nové životní období. Období bez honu za pomstou. V to aspoň doufá. Svému bratrovi odpustil, už ho nechce zabít, takže by jejich život mohl být relativně klidný. To však netušil, co je ještě čeká.
„Mějte se,“ usmál se Naruto a už se těšil, že bude zase jen se Sasukem, bez té příšerně otravné Karin, která se dá přirovnat ke komárovi. Jenže ona je horší… nejenže pije lidem kolem krev, ale ještě jim drásá nervy. Nejspíš bonus.
Pak už oba chlapci zmizeli v obláčku kouře, nechávajíc za sebou tři nechápající lidi.
//
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one