Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

NNBM 6

Vytvořeno 01.04.2010 13:27:20 | Poslední změna 01.04.2010 13:27:43
Naruto se netypicky coural v zadu, zatímco ostatní z týmu šli poměrně blízko sebe. Mírně se kroutil, sem tam mu mezi rty uniklo zahihňání a tiché zaskučení. Po chvíli se Sasuke otočil a chytil Naruta za ramena. Jednou rukou ho začal ‚ochmatávat‘, sáhl mu pod mikinu a vytáhl černé kotě, které se zazmítalo a snažilo se dostat zpět k Narutovi.
Chytil ho za kůži na krku a ‚zamával‘ jím Narutovi před očima.
„Co. To. Je?“ Zavrčel. Blonďáček se na něho nevinně podíval.
„To je kotě, Sasuke, seznamte se.“ Ostatní na ně zírali jak puci.
„Kotě ještě poznám, ale co dělá tady?“ Zaskřípal zuby.
„No, víš, ono bylo úplně samo a ty kočky na něj byly zlý, no a… „
„A tak sis ho vzal s sebou. Dej ho pryč.“ Naruto se na něho podíval a sebral mu kotě z ruky. To se hned usadilo no jeho rameni a zatlo drápky do Narutovy mikiny.
„Tak to ne, Shizuka tu zůstane.“ Naruto se tvářil umíněně.
„Ne!“
„Ano.“ Zamračil se blonďáček. Nějakou dobu se tiše dohadovali až to Sasuke vzdal, probodl kotě pohledem, až zaprskalo a otočil se.
„Co koukáte? Jdeme!“ Sykl a opět vyrazili.
„Sasuke, jak chceš vlastně najít Itachiho?“ Začal Naruto.
„Nejsem si jistý.“ Pokrčil Sasuke rameny.
„Co kdybych se ukázal v nějakém městě a udělal brajgl, po kterém by se zjistilo, že Naruto Uzumaki je…někde.“
„A čemu to prospěje, blbe?“ Protočila Karin očima.
„Mlč, brejlovče! Když se ukážu, Itachi sem bude muset přijít, protože oni mě mají na starosti, ne?“ Vysvětlil. Sasuke se nad jeho slovy pozastavil a zamyslel se.
„Zní to reálně.“ Přiznal nakonec zamyšleně. Karin se tvářila nechápavě.
„O čem to meleš?“ Naruto si zaťukal na čelo.
„Akatsuki sbírají ocasé démony, aby pomocí nich ovládli svět, to snad víš. Já jsem jinchuuriki, to bys taky mohla vědět. No a Itachi Uchiha s Kisamem Hishikagim mají na starost chycení mě, už se o to párkrát snažili, ale nepovedlo se to. Když zjistí, kde jsem, pravděpodobně přijdou co nejdřív.“ Vysvětlil svůj plán. Karin na něho zírala, nějak jí nešlo do hlavy, že ON dokázal vymyslet tohle. Odfrkla si a zase si ho nevšímala.
‚Jak já ji nenávidím.‘ Zaúpěl Naruto v duchu. Skoro nadskočil, když se k němu přiblížil Juugo a pohladil kočku jemně po hlavičce. Shizuka zapředla. Juugo se jen pousmál, pak mu ale úsměv ztuhl na rtech. Po jeho obličeji se začala roztahovat prokletá pečeť a bělmo jeho levého oka zčernalo, zatímco panenka se zbarvila do žlutava. Na jeho tváři se objevil šílený výraz.

//
„Jdi od něj, Naruto, má další z jeho záchvatů,“ sykl Sasuke, ale to už Naruto začal uvolňovat tu odporně děsivou démonskou chakru.
„Zabiju tě,“ zašklebil se úsměvem psychopata Juugo. Už se nedokázal ovládat, jeho mysl byla jako zatemnělá. S vykulenýma očima se rychle vrhl na blonďáčka, který mezitím stačil ustoupit. Naruto jen jednou rukou sundal kotě ze svého ramene, aby se mu nic nestalo.
„Pozor!“ vykřikl Sasuke, ani si neuvědomoval, že to je proti jeho normálnímu chování. Strhl tím na sebe Karininu pozornost. Podezíravě přimhouřila oči. Nějak se jí to nezdálo. Sasukeho chování vůči Narutovi… je k němu shovívavý, teď se o něj bojí… co to má být?!
„Zabiju,“ chrčel dál Juugo, byl ovšem spoutaný červenou Kyuubiho chakrou, kterou Uzumaki vypustil ze svého těla a udělal z ní nepoškoditelné provázky, které teď držely vyšinutého mladíka.
„Uklidni se,“ zamračil se na něj Naruto. Sasuke k němu přešel, aby se nenápadně ujistil, že je v pořádku. Celou dobu totiž stál se Suigetsem opodál a přihlížel děsivě vypadajícímu útoku na jeho milence.
„Proč si mě neposlechl a zůstal jsi?“ zavrčel pobouřeně Uchiha.
„Umím se bránit sám,“ odsekl Naruto, protože už ho nebavilo, že z něj dělá chudinku. Víc si černovláska nevšímal, soustředil se na to, jak se Juugo pomalu uklidňuje a jeho pečeť se stahuje.
„Můžeme jít,“ řekl pak, když bylo vše v pořádku a kotě mu už zase sedělo na rameni.
//

Sasuke se na něho ledově podíval a dál si nikoho nevšímal.
Když se zastavili na noc, Naruto se vydal sbírat dřevo, možná doufal, že za ním Sasuke přijde. Přišel za ním však někdo jiný, mnohem méně příjemný. Karin ho přirazila na nejbližší strom.
„Co máš se Sasukem?!“ Zavrčela vztekle.
„Co já bych měl mít se Sasukem?“ Odvětil Naruto klidně.
„Nedělej se! Slyšela jsem, jak na tebe Sasuke mluví? Jak se na tebe kouká. Co spolu sakra máte?!“ Vztekala se.
„Coby, známe se odmalička no.“ Trhl Naruto rameny. „A ty jdi do háje!“ Jeho oči získaly rudou barvu. Karin o několik kroků ustoupila.
„Přestaň, stejně mi nic neuděláš.“ Kasala se. Na to dostala pořádnou ránu pěstí a Naruto byl pryč i se dřevem.
„Kde je Karin?“ Zajímal se Suigetsu.
„Co já vím?“ Pokrčil Naruto rameny a vyhoupl se na vysokou a dostatečně širokou větev stromu, nechtěl nikoho vidět, ani Sasukeho. Štvalo ho, že se k němu pořád chová jako k děcku, vždyť byl mnohem silnější než on. Chvíli hladil kotě, které mu seskočilo do klína, po hřbetě, než se uložil ke spánku. Větev sice nabyla kdovíjak pohodlná, ale ležet se na ní dalo.
Ráno se vzbudil jako první, sotva vycházelo slunce. Tiše seskočil ze stromu a odplížil se ke kraji lesa. Posadil se tam na velký balvan, z něhož sledoval východ slunce. Přitáhl si kolena k bradě. Už měl všeho plné zuby, stále častěji přemýšlel, jestli nebyla chyba zůstávat se Sasukem. Miluje ho, to ano, ale po tom, co si sestavil vlastní tým, už to nebylo ono.
Neměli žádné soukromí, byla tu taky Karin a pak taky ta touha po pomstě, která snad každou chvíli rostla. Zatřepal hlavou, aby se zbavil hloupých a chmurných myšlenek a málem vyletěl z kůže, když ho objaly dvě silné ruce a přitiskly na pevný hrudník.
„Sasuke, víš, jak jsem se lek?!“ Usmál se a otočil se k Sasukemu čelem, aby ho mohl uvěznit ve vášnivém polibku.
„Tak pojď.“ Pobídl ho Sasuke a oba se zase vrátili k jejich ‚přátelům‘. Karina se na Naruta mračila a Suigetsu se pobaveně šklebil. Juugo byl zamlklý jako obvykle.
Vyrazili a zamířili si to k nějakému většímu městu, kde by mohl Naruto „udělat humbuk“. Panovala pochmurná nálada, i když tam skoro vždy.

//
„Město, do kterého jdeme je dostatečně velký na to, aby se o tom Akatsuki dozvěděli. Takže si jsem jistý, že náš plán na přilákání vyjde,“ řekl Sasuke, když stáli před branou do města, jehož název není důležitý.
„Super, aspoň nějaká akce, už jsem se začínal nudit,“ zazubil se potěšeně Naruto. Sasuke po něm střelil pohledem.
„To ale neznamená, že budeš zbytečně riskovat, jasný? Jen uděláš bordel a až se tu Itachi s tim svým rybím kámošem objeví, zůstaneš skrytý, Karin se o to postará.“
„Nepodceňuj mě,“ zamračil se blonďáček. To už tu přece bylo!
„Nepodceňuju tě, to už bys mohl vědět, jen to bude můj boj,“ odvětil klidně Uchiha. Ostatní členi výpravy taktně mlčeli. Na občasné hádky úplně rozdílné dvojice si již zvykli a moc dobře věděli, že míchat se do toho nemá smysl a mohli by kvůli tomu přijít k úrazu.
„Fajn,“ pokrčil Naruto rameny. Dál už nic neříkal, rozešel se do ruchu města i s číčou v náručí.
„Neměl bys sebou nechat tak zametat,“ poznamenala šeptem Karin, když kráčela vedle Sasukeho.
„Sklapni, Karin,“ zpražil ji ošklivým pohledem Uchiha, protože takovéhle kecy ho dokázaly vytočit k nepříčetnosti.
„Nerej do něj, zmlátí tě,“ zašklebil se pobaveně Suigetsu, co celou dobu jenom poslouchal a tiše se pochechtával.
„Ty aby ses neozval, kreténe,“ odfrkla si obrýlená dívka. Pak už mlčela, což bylo pro všechny úlevou.
//

„Kde vlastně Naruto je?“ Zajímal se Suigetsu po chvíli.
Blonďáček se coural po vesnici a různě se vyptával, aby věděl, čím tu udělá humbuk.
„Tamhle ho máš.“ Ukázal Juugo na jakýsi pomník vytesaný z růžového křišťálu. Naruto na něm seděl, houpal nohama a něco do něho kunaiem škrábal. Pomník tvořený z chakry všech ninjů, kteří zde přišli o život, začal vydávat vřískavé zvuky.
Okolo se začali sbíhat lidé, ukazovali si na Naruta a křičeli. Byla to snad nejcennější věc v celém městě.
„Okamžitě slez dolů!“ Ozval se pronikavý hlas, Naruto se otočil za původcem. Byl to poměrně mladý kluk, okolo čtrnácti. Zlobně si naruta měřil svýma oříškovýma očima.
„Měl bych?“ Ušklíbl se Naruto. Měl chuť někoho provokovat, ten kluk se jevil jako ideální.
„No to bys měl, kdo jsi, že si dovoluješ lézt a ničit pomník Daiki?!“ Štěkl chlapec a potřásl hlavou, až mu zavířily jeho zelené vlasy.
„Naruto Uzumaki! A řekni to všem, že Naruto Uzumaki je tady a ničí jim pomník.“ Rozpřáhl Naruto ruce stylem: Jsem král světa! A dál se na chlapce šklebil.
„Jak se jmenuješ ty?“
„Daichi, jsem strážce pomníku.“
„V tom případě svou práci neděláš moc dobře, když můžu udělat tohle.“ Pořádně do růženínu dloubl kunaiem. Ozval se další vřískot.
„Nech toho!“ Chlapec se roztřásl, zdálo se, že utrpení kamene se přenáší i na něho jakožto strážce. Blonďák se nad ním smiloval.
Vstal, seskočil, přičemž udělal salto a sekl katanou do pomníku, zanechalo to tam rozšklebenou jizvu, jako na lidské kůži. Pružně dopadl před Daichiho.
„Nezapomeň, jsem tu…určitě se vrátím.“ Zašeptal mu do ucha, než ho lehce řízl kunaiem do tváře, právě tak, aby tam měl jizvu. Pak se rozutíkal směrem z vesnice, přičemž ničil, co se dalo a nebylo moc důležité. Věděl, že si měšťané na pomoc zavolají ninji a o tom se Akatsuki dozví.
Zmizel v rudé chakře, než ho lidé mohli chytit. Objevil se u zbytku týmu, který se zdekoval předem.
„Jakej jsem byl?“ Zasmál se.
„No…“ Začal Suigetsu.
„Příšernej.“ Sykla Karin a její monokl od Naruta byl vidět i přes tlustou vrstvu make-upu.

//
„Příšerná jsi tu leda tak ty a ten tvůj nepovedenej make-up,“ odsekl Naruto a zazubil se na ostatní, kteří byli s jeho prací spokojeni.
„Jak já ho nesnáším,“ povzdechla si tiše Karin.
„Teď už zbývá jen počkat až se tu objeví,“ ozval se Sasuke. Čas jeho pomsty se blížil a on cítil, že konečně splní to, co si slíbil. Zabije vraha svého klanu, svých rodičů. Zabije svého bratra.
„To nebude moc dlouho trvat, až se rozkřikne, že tu je jinchuuriky, Akatsuki budou jednat rychle, aby ho polapili,“ řekl Juugo a všichni mu dali za pravdu. Jestliže chtějí Naruta dostat, musí se tu přece objevit v co nejkratším čase.
„Sasuke, pojď se mnou, prosím,“ zadíval se na svého milence Naruto. Chtěl s ním být na chvíli o samotě.
„Fajn, do večera máte volno, před západem slunce se tu sejdem a někde se ubytujeme a připravíme plán,“ oznámil Uchiha. Nečekal na souhlas či nesouhlas a vyrazil s Narutem pryč. Mířili do lesa, kde byla jistota, že je nikdo rušit nebude.
„Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit?“ zeptal se blonďáčka, když seděli pod stromem hluboko v lese.
„Ano,“ přikývl. „Během pár dní, možná ani ne, budeme oba v nebezpečí, ve smrtelném nebezpečí. Budou se mě snažit získat a ty až budeš bojovat s Itachim, bude to nebezpečné…“
„Nevěříš ve mně snad?!“ naježil se Sasuke, kterému se nelíbila starost v Narutově hase.
„To ne, věřím v tebe i v tvé schopnosti, ale Itachi není jeden z nejjednodušších nepřátel,“ snažil se ho uklidnit Uzumaki. Bohužel docílil jen toho, že se Sasuke ještě víc zamračil.
„Já to zvládnu, nepodceňuj mě, sakra!“ zavrčel ledově. Tak moc věřil, že to zvládne, že ho nehorázně rozčililo, že má o něj Naruto strach a podceňuje ho. Bylo pěkné, že se o něj obával, ale nemá se proč bát! On není žádný chudák.
„Uklidni se,“ zamračil se i Naruto. „Chtěl jsem ti jen říct, že nechci, aby se ti něco stalo, abys byl opatrný! Místo toho se tu se mnou hádáš!“
„Takže za to můžu já?!“ zasmál se ironicky Sasuke.
„Samozřejmě!“ vyhrkl Naruto. Co se to se Sasukem děje? Proč je naštvaný a uražený? Copak je jeho ješitnost tak velká, že mu ani nesmí říct, že je možné, že to tak lehce nezvládne?
„Fajn,“ zamručel skrz zaťaté zuby Uchiha. Než se blonďáček nadál, byl jeho přítel pryč a on seděl pod stromem úplně sám.
//

Naruto praštil do stromu, pod kterým seděl, čímž do něho udělal ‚menší‘ díru. Byl na svého milence opravdu naštvaný. Jen si o něho dělal starost, chtěl ho upozornit, aby dával pozor a on? Vyletěl na něho jako na malé dítě, co polilo svitek inkoustem.
Zvedl se a vydal se směrem k městu, těsně před branami ho napadlo použít proměnu. Jako modrovlasý mladík s fialkovýma očima v bílém triku a tmavě modrých kalhotách se coural po městečku, do západu slunce bylo dost času. S jistým uspokojením sledoval plakáty s odměnou vypsanou na jistého Naruta Uzumakiho.
„Už i odměna?“ Ušklíbl se.
„A divil by ses? Poničil nám pomník Daiki a zničil spousty jiných věcí.“ Ozval se za ním hlas. Otočil se. Byl to Daichi, zdálo se, že má pod trikem obvaz, že by ho ta rána, kterou Naruto uštědřil tomu kameni, ublížila? „Mimochodem, jsem Daichi a ty?“
„Já jsem Na…Naoki.“ Usmál se Naruto.
„Neznám tě.“ Přimhouřil Daichi oči.
„Ani nemůžeš, jen tu procházím….s…pár přáteli.“ Usmál se mile.
„A kde je máš?“ Zajímal se Daichi. Naruto zaváhal.
„No, každý jsme chtěli někam, takže se srazíme okolo západu slunce.“
„Aha, nechtěl bys provést?“ Usmíval se Daichi a jeho oříškové oči celé jiskřily.
„No…tak dobře.“ Kývl Naruto. Daichi ho pečlivě provedl snad každou částí města a nadšeně o něm vyprávěl. Naruto se usmíval, takovou lásku k domovu už dlouho neviděl. Bodlo ho u srdce, když si vzpomněl na Konohu.
Najednou si uvědomil, že slunce již zapadlo.
„Do háje!...Víš, Daichi, strašně mě ta procházka s tebou bavila, ale musím jít, už jdu pozdě.“ Omluvil se a rozběhl se pryč. Na místo se dotal až po nějaké době, byl dost překvapený, když na něho všichni obrátili své zbraně.
„Kdo jsi?“ Zeptala se Karin popuzeně.
„Jejky, já zapomněl. Ani tys mě nepoznala?“ Zadíval se pátravě na Karin a proměnil se zpět. Sasuke se zamračil. Karin byla zmatená, jak to že Naruta nepoznala?
„No nazdaaar, já myslel, že ses vypařil.“ Plácl ho Suigetsu po zádech. Najednou Narutovi na hrudník vletěla černá šmouha.
„Shizuko.“ Pohladil kotě po hlavičce. Kotě, které se celou dobu drželo u Sasukeho, nešťastně zamňoukalo.
„Jo, mě se taky stýskalo.“ Mazlil se s kotětem a bylo mu fuk, že na něho zbytek týmu kouká jako na blázna.
„Kdes byl?“ Sykl Sasuke. „Řekl jsem, že se sejdem před západem a už je tma!“ Zněl celkem nebezpečně.
„Gomene. Zapomněl jsem se ve městě.“ Podrbal se ve vlasech. Sasuke si odfrkl a dál je všechny ignoroval.
„Přes noc drží hlídku Suigetsu.“ Oznámil, opřel se o strom a zavřel oči. Karin i Juugo ho napodobili. Naruto se opět vyšplhal do koruny stromu. Prohlížel si Sasukeho hlavu ze shora a přemýšlel, co v ní asi právě je. Pár nápadů měl. Vztek, Itachi, pomsta, Itachi, vztek na Naruta, Itachi, touha, Itachi…
Zachumlal se do deky a usnul.
Avšak zdál se mu zlý divoký sen a jak se tak převaloval, spadl přímo na Karin.

//
„Ty jeden primitivní blonďáku!“ zavřískala vztekle a zároveň si mnula rýsující se bouli přímo uprostřed hlavy.
„Sorry, já nechtěl. Věř mi, že dotýkání se tě mi nahání spíš husí kůži než nějakej požitek,“ trhnul rameny Naruto, čímž dával najevo, že tímto to pro něj skončilo. Karin na něj jen vražedně koukala. V hlavě jí to šrotovalo jak se snažila vymyslet plán, který by jí dopomohl k tomu, dostat ho z cesty. Copak neexistuje způsob, kterým by dokázala Uzumakiho vyřadit ze hry?
„Nesnáším tě,“ zasyčela nenávistně, div jí z očí nesršely blesky.
„Mám toho dost,“ ozval se Sasukeho ledový hlas. „Už mě nebaví pořád dokola poslouchat vaše hádky o ničem! Poslední varování, jestli mě naštvete, jeden z vás si to šeredně odskáče!“
„Co přesně tím myslíš?“ přimhouřil oči Naruto, protože po jejich včerejší hádce si nemohl být jistý, že ten kdo si to odskáče nebude on.
„Tím myslím, že jednoho z vás bych mohl vyloučit z týmu nebo tak něco,“ odsekl příkře Sasuke, protože už mu docházely nervy. Nepřidávalo mu ani to, že se každou chvíli má utkat s Itachim v rozhodujícím souboji.
Naruto s Karin ztichli. Na tohle nebylo co říct. A jak znali Uchihu, myslí to vážně.
//

„A co teď?“ Zajímal se Suigetsu, kterému byly Sasukeho nálady prakticky ukradené.
„Dělejte si, co chcete. Jen mi dejte pokoj!“ Sykl Sasuke nepříjemně. Naruto se na něho podíval, nesnášel tohle Sasukeho chování. Pak se prostě opět proměnil do podoby Naokiho a odešel do města. Nebude je tam otravovat, ne? To nemá zapotřebí.

Ač měl Sasuke na povrchu ledovou tvář, vnitřně zuřil. Štvalo ho, že se Karin s Narutem furt hádají, štvalo ho, že Naruto neuznává jeho moc. Štval Suigetsu, který si Naruta oblíbil. Štvalo ho, že je Naruto asi silnější než on a nevěří, že dokáže porazit Itachiho. Štvalo ho, že musí hlídat Juugo, aby nepovraždil všechno kolem. Kdyby nebyl tak zběhlý ve skrývání emocí, už dávno by vybuchl a všechny je zabil.
Měl se na to vykašlat a udělat všechno sám. Jako vždycky. Bylo by to o tolik jednodušší, vždyť jsou mu stejně z většiny na nic. Zatřásl hlavou a zadíval se na Karin, která seděla na pařezu metr od něho.
„Co chceš?“ Zeptal se se svým obvyklým klidem a chladem v hlase. Karin se pousmála.
„Jsme tu sami, Sasuke.“
„Hn, a co já s tím?“ Nadzvedl obočí.
„Neříkej, že nevíš.“ Zamrkala.
„Ne, fakt nevim, co bych tu s tebou měl dělat.“ S těmi slovy Sasuke zmizel v plamenech.

Naruto se coural městem s pěkně špatnou náladou. Ani oznámení o odměně mu nijak nezvedlo náladu. Proč Sasuke nechtěl pochopit, že má o něj jen strach? Vždyť to myslel dobře a Sasuke se hned naštval. Posadil se na rozhlednu, nad městem, kterou mu ukázal Daichi. Potřeboval být sám, aby se uklidnil.
„To mě tak štve!“ Zanadával. Nadával vlastně na celý svůj zpackaný život. On kvůli Sasukemu odešel z vesnice, pravděpodobně bez možnosti návratu. Tak proč Sasuke odmítá pochopit, že má o něho strach? Nikdo jiný mu nezbyl, co by dělal, kdyby Sasuke zemřel?
„Špatný den?“ Ozvalo se za ním. Otočil se, za ním stál černovlasý muž se stejně černýma očima. Neměl žádnou ninja pásku, přesto z něho Naruto poměrně velkou chakru.
„Celkem jo.“ Uchechtl se trpce. Muž se posadil k němu.
„Nechceš se svěřit? Mimochodem, jsem Ichiro.“ Usmál se na něho muž.
„Radši ne. Svoje problémy si musím vyřešit sám. Nechci s tím nikoho zatěžovat, navíc ani nevím, jestli by mě někdo dokázal pochopit. Naoki.“
„Zkusit to můžeš.“
„Ne, to nejde.“ Zavrtěl Naruto hlavou a zvedl se.
„Možná by se ti ulevilo, Naruto.“ Naruto se zarazil a otočil se zpět.
„Jak víš, že nejsem Naoki ale Naruto?“
„Vím hodně věcí.“ Ušklíbl se muž. „Jen by mě zajímalo, proč jsi s ním, když si tě vůbec neváží?“
„Do toho ti nic není!“ Odsekl Naruto, nejvíc ho štvalo, že má vlastně cizince pravdu. I když, cizinec? Ví, kdo Naruto je doopravdy. Podíval se dolů, kde se začaly ozývat známky nepokoje. Po okraji města si to štrádoval modrý muž v Akatsuki plášti. ‚Kisame? Pak tu ale někde musí být Itachi.‘ Napadlo blonďáka. Otočil se k Ichirovi. Místo něho se na Naruta šklebil Itachi Uchiha.
„Nic mi do toho není? Sasuke je přeci můj bratr a vlastně trpíš kvůli mně.“ Odvětil samolibě. Narutovi bylo jasné, že by měl jít za Sasukem a říct mu to, ale popravdě se mu vůbec nechtělo. Itachi měl v sobě poněkud zvláštní osobní kouzlo.
„Ale stejně je to moje věc.“ Namítl a zrušil proměnu, nemělo cenu ji udržovat, když Itachi věděl, s kým má tu čest.
„Měl by sis najít někoho lepšího.“ Poznamenal.

„Sasuke!“ Karin se přemístila přímo k Sasukemu.
„Co je?“ Zavrčel Uchiha, vytrhla ho z meditace.
„Itachi je tady a…je na rozhledně za městem. Naruto…Naruto je tam s ním.“ Sasukemu se vzteky zatmělo před očima.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one