Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

NNBM 5

Vytvořeno 01.04.2010 13:24:17 | Poslední změna 01.04.2010 13:26:03
//
Když další den vyrazili dál na cestě za Juugem, Naruto byl rozhodnut, že se musí stavit ve městě, kde by si nakoupil. Ta stupidní fialová mašle, co vyfasoval od Orochimara, mu připadala jako stejnokroj. Navíc pěkně nepodařenej. I když se to vlastně mohlo využít na několik způsobů. Za prvé – mohl se tím oběsit, což ovšem bylo využití jen pro sebevrahy, za druhé – mohl tím svázat oběť, to je praktické, no a za třetí – mohl tím svázat svého milence při jejich hrátkách. Třetí využití se mu zamlouvalo nejvíc, stejně se ale rozhodl pro nové oblečení.
„Posloucháš mě vůbec?“ drcl do Naruta Suigetsu.
„Eh?“ podíval se na něj nechápavě Naruto, čímž mu potvrdil jeho domněnku o tom, že ho nevnímá.
„Říkám ti, že vím, jak Karin nesnášíš a ptám se tě proč?“ zopakoval Suigetsu stručně to, co mu tu vykládal půl hodiny.
Naruto se zamyslel a pak se zeptal: „A proč jí nesneseš ty?“
„To je snadný, je otravná, uřvaná a děsně trapná tím, jak jede po Sasukem. Člověku tím dokáže pěkně zkazit jinak příjemnej den,“ odpověděl bez zaváhání šedovlásek.
„No vidíš, máme stejný důvody. Tím svým chováním mi připomíná jednu holku z Konohy. Mají stejný povahový rysy,“ řekl Naruto a myslel při tom na otravu Sakuru, která mu svým pisklavým hlasem nejednou způsobila bolest hlavy.
„Víš, všiml jsem si, jak po sobě se Sasukem koukáte… Co mezi vámi je?“ propaloval ho pohledem Suigetsu a čekal na odpověď.
„Jsme přátelé a partneři,“ vysvětlil klidně Naruto a zubáčovi div nevypadly oči z důlků.
„Partneři?!“ vyjekl vysokým hlasem, který jasně poukazovala šok, jenž mu byl způsoben.
„Jo, týmoví partneři,“ zazubil se Uzumaki a měl co dělat, aby se nerozesmál nahlas.
//

„Ty si vůl.“ Prskl na něj a pak se zasmál. „Ale byl by to nesmysl. Těžko můžeš od takovýho šutru očekávat, že by měl city.“ Ušklíbl se. Naruto mu v duchu odporoval, ale co mohl říct? Sasuke ‚to‘ nechtěl prozradit. Sice ho na jednu stranu chápal, ale bylo mu to taky líto. Usmál se.
„Je tvoje věc, že jsi mi to věřil, ne?“ Mrkl na něho a otočil se k Sasukemu. „Potřebuju se stavit ve městě. Je to odsud kousek a já už prostě odmítám nosit tuhle hrůzu!“ Zatahal za mašli. Sasuke se v duchu musel pousmát nad blonďáčkovým chováním, ale popravdě ho chápal. Orochimarovo šedavé oblečení spojené s fialovou mašlí tak na oběšení mu neslušelo.
„Fajn.“ Povzdechl si a sešel z trasy. Naruto se pousmál. Karin je následovala s brbláním a Suigetsu nechápal, jakou páku na Sasukeho Naruto má.
Došli do města, kde po Sasukem pokukovala většina holek, zatímco na Naruta čekali před obchodem.
Když blonďáček vyšel ven, vypadal úplně jinak. Měl na sobě azurově modré triko bez rukávů s bílou spirálou na hrudi, k tomu tmavě modré volné kalhoty a bezprstové rukavice sahající až k loktům + přes ruku měl přehozený tmavomodrý plášť s kápí. Sasuke se musel hodně nutit, aby na něho nekoukal jak.., protože to blonďáčkovi slušelo.
„Na co máš ten plášť?“ Zajímal se všetečně Suigetsu.
„Ta ženská mi ho vnutila.“ Pokrčil rameny Naruto. „Můžeme pokračovat.“ Usmál se a vyrazil k branám městečka.
„Hej, chováš se, jako bys tomu velel, asi tě Sasuke neseřval dost, co?“ Ozvala se Karin.

//
„No, moc na mě neřval, dalo by se říct, že mi spíš naplácal na zadek,“ odsekl popuzeně Naruto. Sasuke mu v duchu přitakal. Vždyť to byla vlastně pravda. Neřval na něj, jen si to vyřídil s jeho zadnicí…
Karin na něj nechápavě koukala a přestala, až když jí Suigetsu plácl do zad.
„Naruto je vtipálek, co?“ komentoval to se smíchem. Odměnou mu byl velice, velice nevraživý pohled skrz brýle. Z toho si však nic nedělal.
„Vlastně ještě jedna věc,“ vzpomněl si Naruto na svůj plán. Chybí mu přece zbraň.
„Sasuke? To ho jako necháš, aby zase zdržoval?“ otočila se rudovláska na jejich takříkajíc vůdce.
„Karin, nestěžuj si pořád. Už mě nebaví poslouchat tvoje stížnosti na Naruta nebo na Suigetsua,“ zpražil ji Sasuke hlasem ostrým jako břitva. Až toho celá zrudla rozpaky.
„Setřela, co?“ posmíval se jí Suigetsu. Toho si však Sasuke nevšímal. Ať se hádají, jak chtěj. Jeho teď zajímal Naruto. Srovnal svůj krok s tím jeho, takže šli vedle sebe.
„Co tu ještě potřebuješ?“ zeptal se tiše.
„Zbraň. Sice se můžu chránit Kyuubiho chakrou, ale nechci ji používat víc, než bude nutný,“ odpověděl popravdě.
„To je docela dobrý nápad,“ přikývl Sasuke. „Aspoň nebudeš tak nápadný.“
„Pojď se mnou, tyhle dva tu na nás můžou počkat,“ zablýsklo se mu v modrých očích. Kromě nakupování mečů měl v plánu i něco jiného. Od té doby, co s nimi byli i ti dva, si nemohl užívat Sasukeho tak jak by chtěl, proto neváhal čapnout se každé příležitosti, co se namanula.
//

Popadl svého milence za předloktí a táhl ho za sebou, zatímco se dvojce za jejich zády zabředla do velké hádky. Zastavili až před prvním dobře vypadajícím obchodem s katanami. Když vešel dovnitř, zvonkohra nad dveřmi zacinkala a k nim okamžitě přiběhla zelenovlasá hnědooká dívka.
„Přejete si?“ Zeptala se příjemně, ale ani nehla brvou nad krásou ani jednoho z chlapců.
„Chtěl bych koupit katanu, víte? Učil jsem se s ní, ale byl jsem dlouho mimo civilizaci a bez katany si připadám bezbranný.“ Usmál se mile a dívce okamžitě změkl výraz.
„Tak to absolutně chápu, já už radši bez katany nechodím ven. Mimochodem, jsem Akira(mužské; bystrost, světlost), původně jsem se totiž měla narodit jako kluk. Moje rodina katany vyrábí už po mnoho generací. Tak se podíváme, jaká by ti padla.“Usmála se na Naruta a mrkla na něho. Sasukeho okatě přehlížela a odhrnula závěs přes část stěny. Na polstrovaných držácích byly pečlivě uloženy katany různých délek, barev i zdobení. Naruto si je užasle prohlížel a i Sasuke na ně se skrývaným zájmem mrkl.
Akira vzala asi tři zbraně do ruky a něžně jako matka chovající dítě je položila na pult. Pobídla Naruta, aby je vytáhl z pochvy. Okamžitě mu je zase vytrhla. Takhle vyzkoušel asi osm katan, než mu podala jednu, pečlivě zabalenou v proužcích jemné látky.
„Tohle je poslední zbraň, kterou vyrobil můj dědeček. Ten vyráběl nejlepší zbraně vůbec. Vyzkoušej ji.“ Pobídla ho. Naruto tedy katanu vytáhl z pochvy zdobené ornamentem draka a sevřel jí jako při útoku. Rukojeť mu dokonale sedla do dlaně a Naruto si připadal, jako by mu prodlužovala ruku. Akira se zdála stejně nadšená.
„To je ona, je to ta pravá pro tebe.“ Jásala a převzala zbraň zpět. Pohladila ji po pochvě a vypadala, jako by se loučila.
„Za kolik?“ Promluvil poprvé Sasuke.
„Dám ti jí zadarmo, když mi dáš pusu.“ Usmála se na Naruta. Ten jenom překvapeně zamrkal a podíval se na Sasukeho. Uchiha se zatvářil, jako že mu je to fuk, i když to v něm pod povrchem vřelo. Naruto se tedy naklonil k Akiře a letmo jí políbil na rty. Zelenovláska se na něho usmála a podala mu katanu i podobně zdobeným pásem, na který si ji mohl přidělat.
„Děkuju.“ Usmál se na ní Uzumaki zpět a katanu si pečlivě přidělal, než se otočil na svého přítele. „Půjdeme? Sayonara, Akiro-chan.“ Usmál se a vzápětí už i se Sasukem kráčel po ulici.
„Proč si ji líbal?“ Zavrčel Sasuke temně.
„Nežárli, prostě jsem jí dal pusu, pravděpodobně ji nikdy neuvidím a víš, že miluju tebe.“ Usmál se na něho Naruto, pak se šokovaně zastavil. Karin ani Suigetsu nebyli na místě, kde je zanechali.

//
„A kde jako jsou ti dva?!“
„Nejspíš čekají někde jinde…“ prohodil zamyšleně Sasuke a rozhlédl se kolem. K jeho smůle nikde žádnou červenou ani bílou hlavu neviděl.
„Takže máme soukromí,“ pousmál se líbezně Naruto a přitiskl se blíž k druhému mladíkovi. Ten ho od sebe mlčky odstrčil. „Takže teď budeš dělat uraženýho?“
„Ne,“ zavrčel jen Sasuke a rázným krokem vyrazil vpřed. Nejspíš měl v plánu je najít.
„Možná jsi naštvaný, ale když žárlíš, jsi víc sexy než normálně,“ hučel do něj dál Naruto a rychle ho následoval, aby se mu neztratil z dohledu.
„Jestli si myslíš, že si mě tímhle usmíříš, tak… se ti to daří,“ zamrmlal tichým hlasem Sasuke, ale na blonďáčka ani nepohlédl. Nerad přiznával svou slabost k němu. Nejlepší pro něj bylo, když si mohl udržovat svou tvář chladného mstitele a arogantního Uchihy. Své city vůči Narutovi vyjadřoval převážně fyzicky. Sladká slovíčka mu do ucha nešeptal. Vždyť vyznání lásky mu řekl tolikrát, že by to mohl spočítat na prstech jedné ruce a ještě by mu pár prstů zbylo.
„Sasuke!“ slyšeli za sebou a otočili se. Mířili k nim jejich dva kolegové. Suigetsu se tvářil otráveně a Karin nadšeně – taky si to neuvěřitelnou rychlostí šinula přímo k Uchihovi.
„Kde jste byli?“ zpražil je oba přísným pohledem Sasuke.
„Tenhle kretén měl žízeň, takže jsme šli do nějaké restaurace, kde se mohl napít a ještě tam sežral asi tucet jogurtů,“ vysvětlila pohotově Karin a pohrdlivě se na Suigetsua zadívala.
„Musím dodržovat pitný režim, a když jste tak dlouho nešli…“ pokrčil rameny šedovlásek.
„Naruto se tam ještě zdržel s prodavačkou,“ řekl kousavě Sasuke. Ještě Narutovi úplně nezapomněl jeho mini flirt.
„Ále?“ zazubil se Suigetsu a dychtivě se na Uzumakiho zadíval, očekávající nejmenší podrobnosti o něm a oné dívce.
//

„Co?“ Utrhl se na něho Naruto, když si všiml, jak si ho zvědavě prohlíží.
„Povídej. Byla hezká? A měla pořádný…?“ Naznačil rukama prsa. Sasukeho obličej ztvrdl, ale nebylo to vidět, protože už tak měl obličej jako kámen.
„Co já vim, já se soustředil na katany.“ Pokrčil blonďáček rameny, přeci jen nebyl z těch, co se rádi otočí za ženským hrudníkem.
„A proč si se s ní teda líbal?“ Nechápal šedovlásek a upil ze svého kelímku.
„Dala mi tu katanu zadarmo, chtěla jen pusu. Víš, jak by ta katana jinak byla drahá? Myslím, že jsem o jejich rodině někdy slyšel, vyráběli nejlepší katany ze všech.“ Bránil se Naruto a už o polibku nechtěl debatovat. Pochopil, že to byla chyba, už ze Sasukeho výrazu a vážně to nechtěl rozpitvávat.
„Kašli na to, pizizube. Když už si tady milostivý *ironie čiší z hlasu* obstaral vše, co potřebuje, můžeme vyrazit?“ Zeptala se Karin protivně a posunula si brýle na nose. Opět teda vyrazili směrem k severnímu úkrytu. Sasuke vepředu, za ním co nejblíže Karin, kousek dál Sauigetsu a až vzadu se oproti svému zvyku coural Naruto. Zaujatě si prohlížel pochvu katany. Drak byl pečlivě vymalován do posledního detailu, každá šupina byla jasně viditelná. Opatrně vytáhl katanu a prohlížel si ostří, jež ve slunečním svitu vrhalo odlesky. Sekl a usekl větev stromu jako nic.
„Waaau...“ Vzdychl a schoval katanu zpět. Raději dohnal zbytky týmu. Malinko mu připomínal jejich, ale jen malinko. Odlišovala je především jedna věc, tým sedm by jeden za druhého položili život, tihle ne. Je držela jenom Sasukeho autorita a Naruto si stejně raději hlídal záda, protože jim nevěřil ani nos mezi očima, rozhodně ne Karin.
Po nějaké době dorazili k úkrytu. Tentokrát Sasuke nic nenamítal, když šel Naruto s nimi. Dávali pozor na vězně, kteří se očividně snažili utéct a zabít všechny v dohledu.
„Tudy.“ Ukázala Karin k jedné chodbě. Sasukeho zarazila rukou a Naruta se Suigetsuem nechala jít.
„Co..?“
„My půjdeme tudy Sasuke.“ Usmála se na něho líbezně.

//
„Proč jsi je poslala na opačnou stranu?“ zeptal se jí, když kráčeli dlouhou chodbou.
„Aby nás nerušili a my měli soukromí,“ usmála se Karin rozpačitě.
„Soukromí?“ zopakoval Sasuke a tázavě povytáhl obočí.
„No, ti dva by nás jen zdržovali…“ snažila se ospravedlnit.
„Nepodceňuj je,“ varoval ji Uchiha a dál se o Karin nezajímal. Věděl, že je Naruto se Suigetsem najdou, takže se o ně nijak neobával.

„Hele Sasuke, jsi si jistej, že jdeme dobře?“ ozval se Suigetsu, který kráčel po boku Naruto. Když se mu nedostávalo žádné odpovědi, otočil se. K jeho překvapení za ním nikdo nebyl. Jen dlouhá tmavá chodba, kterou přišli. „Ta mrcha,“ procedil mezi zuby. Naruto se také otočil.
„Já ji jednou zabiju,“ vyprskl naštvaně a okamžitě se vydal nazpět.
„Naruto, hej! Počkej na mě,“ volal za ním Suigetsu a spěchal za ním.
„Co si o sobě myslí?! Copak nechápe, že ji Sasuke nechce?!“ vztekal se dál Naruto a v duchu se peskoval za to, že nedával větší pozor a nevšiml si jejich nepřítomnosti.
„Ona je natvrdlá, to přece víš. Bude zkoušet pořád a pořád,“ odpověděl mu na řečnickou otázku Suigetsu.
„Nejradši bych ji nakopal!“ soptil Uzumaki a cítil, jak mu démonova chakra pulzuje tělem. Tušil, že jeho nebesky modré oči teď žhnou děsivou rudou.
„Mám z tebe husí kůži, ta tvoje chakra je hrozná,“ postěžoval si šedovlásek, protože i on cítil narůstající hněv v Narutovi. Ta síla, která v něm byla, se zdála až neuvěřitelná. „Hele uklidni se,“ dodal trochu nervózně.
„Uklidním se až ji uvidim ležet na zemi v kaluži krve!“ zavrčel hrozivě Naruto. Jeho zuby se proměnily ve zvířecí špičáky a jeho nehty získaly podobu zvířecích drápů.
//

„Naruto? Hej, Naruto, vnímáš?“ To už se ovšem Narutovo tělo počalo obalovat rudou Kyuubiho chakrou. Naruto klesl na všechny čtyři a po čichu se je vydal najít. Šedovlásek běžel za ním, ale moc mu nestačil.
„Křach.“ Rozvzteklený Naruto se čtyřmi ocasy narazil na Juuga, který byl bez sebe. Udeřil ho jedním ocasem, až zrzek odletěl na druhý konce chodby. Pak Naruto své rudé oči upřel na Karin.
Ta se celá rozklepala, ale na Naruta to nemělo sebemenší účinek, hrozivě zavrčel. Dívka začala pomalu ustupovat, Naruto za ní, pomalu jí tlačil do rohu.
Sasuke zhodnotil situaci, Juugo se díky pečeti dostával do varu a Naruto se už neovládal. Vyvolal dva hady, jeden pevně sevřel Juuga a druhý utvořil ze svých smyček zeď kolem jeho a Naruta. Naruto syčel a snažil se najít cestu ke Karin. Sasuke se před něho postavil a zadíval se mu do očí. Bez sharinganu. Naruto si ho měřil vzteklým pohledem a vrčel.
„Naruto…uklidni se…“ Promlouval k němu Sasuke svým sametovým hlasem. „Ty to nechceš udělat…přeci bys mi neublížil….“ Jeho hlas se oproti hrozbě ani nezatřásl. Naruto se pomalu uklidňoval, chakra se začínala stahovat, drápy zatahovat a stejně jako zuby. Nakonec se i z očí vytratil a rudá barva, která byla nahrazena nebeskou modří.
„Tak je dobře, hodný chlapec.“ Ozval se Sasuke a přitáhl si blonďáčka k sobě. Věnoval mu jeden polibek, než se odtáhl a odvolal hada.
Karin byla stále přimáčknutá na zeď a třásla se. Jen při pohledu na ni dostal Naruto vztek, ale udržel se u rudých očí s protáhlými zornicemi.
„T-ty, zrůdo.“ Osopila se na Naruta.
„Karin, můžeš si za to sama. Nemělas Naruta provokovat.“ Setřel ji Sasuke a otočil se k Juugovi.
„Ale Sasuke…“
„Sasuke? Sasuke Uchiha?“ Ozval se Juugo, který až do teď mlčel.

//
„Jo, to jsem já,“ přikývl Sasuke a propaloval Juugu rentgenovým pohledem – snažil se odhadnout, jestli zaútočí nebo ne.
„Co tu děláš?“ zeptal se nechápavě zrzek.
„Přišel jsem ti dát nabídku. Přidej se k mému týmu a pojď s námi,“ odpověděl Sasuke a klidně vyčkával Juugovu reakci.
„Ale já jsem nebezpečný! Zabíjím lidi, nemůžete mě nechat chodit po venku!“ zakřičel nepříčetně a chystal se zalézt do své cely.
„Počkej, zabráním ti v tom, budu tvá klec,“ zadržel ho Sasuke. Juugo se zarazil. Zabrání mu v tom? Na mysli mu vytanul jeho dávný přítel. Kimimaro.
„Dobrá, půjdu,“ přikývl nakonec a tím bylo rozhodnuto. Teď byli kompletní.
„Takže, od teď si budeme říkat tým Hebi,“ oznámil ostatním Sasuke, když vyšli ven na světlo.
„To je teda jméno,“ nakrčil nos Naruto. Připomínalo mu to toho příšerného Orochimara.
„Ty se do toho nemáš co plíst, Sasuke tady velí,“ okřikla ho Karin, ale vzápětí toho litovala, protože si vzpomněla na nedávný incident, při kterém mohla přijít k úrazu.
„Neprovokuj,“ zasyčel zlostně Naruto a v očích se mu červeně zablesklo. Karin sklaplo. Raději sklopila hlavu a dělala, že tam není – to bylo nejjistější.
„Jdeme,“ zavelel Sasuke. Celý tým se rozešel. Cíl byl jasný. Uchiha Itachi.
//

Po nějaké době se před nimi objevil obrys starého města. Když došli k branám, všechny kromě Sasukeho – protože toho z míry nevyvede asi nic – byli překvapení, že tam nikdo není. Zatímco je Uchiha vedl, zvědavě se rozhlíželi, jak chtěli najít jakoukoliv živou bytost. Zastavili až před jakýmsi polorozpadlým domem.
„To vypadá odporně.“ Pokrčila nos Karin. Černovlasý si jejich výrazů nevšímal a vešel dovnitř.
Kráčeli temnými chodbami, Karin se bázlivě rozhlížela.
„Skrýš v takových troskách…“ Pronesl Suigetsu.
„S tímhle Orochimaru nemá nic společného, můj klan toto místo používal jako skladiště zbraní.“ Otočil se k nim Sasuke.
„Tohle místo je tak depresivní. Dusí mě to.“ Prohlásil bázlivě Karin, přičemž si pečlivě držel vzdálenost alespoň metr a půl od Naruta. Naruto se kolem sebe rozhlížel, měl z toho místa zvláštní příjemný pocit.
„Tak promiň, že to tu vypadá depresivně.“ Ozval se pichlavý hlásek. Všichni se otočili a prohlíželi si dva ‚tvorečky‘ v kimonech.
„Denko, Hino, dlouho jsme se neviděli.“ Pozdravil Sasuke.
„Mladej Sasuke.“ Roztáhl Denka v modrém kimonu tlamičku v přátelském úsměvu.
„Co chceš, nya?“ Zajímala se Hina.
„Zbraně, léky…a různé další věci.“
„Mluvící mýval…“ Poklekl Suigetsu a chtěl je pohladit. Zvířátka se po něm ohnala a zubatec odstoupil.
„To jsou ninja kočky, chovej se opatrněji, jinak tě rozcupují.“ Varoval ho Sasuke.
„Přinesls nám něco, nya?“ Zeptala se kočka. Sasuke z pod košile vytáhl nádobku.
„Tady, šanta kočičí.“ Hina vyskočila a do tlamičky popadla tu lahvičku.
„Díky, nyu.“ Denka se otřel o Narutovu nohu a přešel k druhé kočce.
„Zavedeme vás ke kočko-babce.“ Vedli je uličkami k šedovlasé ženě s čumákem a oušky. K Narutovi se seběhla valná většina koček a ucházela se o jeho přízeň, zatímco si Sasuke povídal s kočko-bábi a její vnučka se snažila najít oblečení pro Juuga.
Naruto překvapeně hladil lísající se a předoucí kočky.

//
„Doufám, že chytneš blechy,“ utrousila tiše Karin směrem k Narutovi.
„Oni nemají blechy,“ vložila se do toho mladá dívka, která stále hledala oblečení pro velkého Juuga.
„To je fuk,“ pousmála se Karin. „On je má stejně.“
„Něco jsem ti říkal, brejlovče. Neprovokuj mě, přece bys nerada byla bez hlavy?“ zavrčel Naruto varovně. Kočky se naježily kvůli hrozivému tónu Uzumakiho hlasu. Cítily v něm skutečnou hrozbu.
„Kdo je ten chlapec?“ zeptala se Sasukeho stařenka.
„To je můj… kamarád, Uzumaki Naruto,“ odpověděl s nepatrnou známkou váhání v hlase.
„Má velký potenciál. Jeho chakra je obrovská a děsivá, ale on ji zcela ovládá…“ řekla obdivně. Díky svým vyostřeným smyslům vycítila Narutovu sílu.
„Je jinchuuriky,“ pokrčil rameny Sasuke, jakoby to byla úplně běžná věc.
„Ach,“ vydechla jen kočičí bábi.
„Děkujeme za všechny ty věci,“ poděkoval stručně Uchiha, když měli vše, co potřebovali. „Naruto! Přestaň hladit ty kočky a pojď!“ zavolal na svého blonďatého přítele, když byli na odchodu. Naruto si kočky zjevně oblíbil a ony jeho.
„Vždyť už jdu,“ zahučel, poklonil se staré ženě a pelášil za Sasukem.
„Je škoda, že je na cestě pomsty,“ povzdychla si stařenka, když byli pryč a smutně se za nimi dívala.
//
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one