Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

NNBM 4

Vytvořeno 01.04.2010 13:16:53 | Poslední změna 01.04.2010 13:22:28
U hrobu Zabuzy ovšem meč nebyl, a tak se vydali dolů do města, aby ho našli.
„Most Naruta Velikého?“ Nechápal Suigetsu a otočil se na blonďáčka.
„No co?“ Trhl Naruto rameny.
„To je jako po tobě?“
„Jo. To bylo…to je dlouhá historie.“ Moc se mu nechtělo o tom vyprávět, vzbuzovalo to v něm melancholické vzpomínky.
„To mi připomíná, Naruto, mohl bys použít přeměnu? Mohl by tě tu někdo poznat a ty bys měl problém.“
„A ty mít problém nebudeš?“ Nadhodil blonďák.
„Jo, jenže u mě je to fuk. Prostě se přeměň!“ Zavrčel a Suigetsu přeskakoval pohledem z jednoho na druhého, protože absolutně nechápal, o co jde.
„Fajn.“ Zamrmlal Naruto a chvilku se soustředil. Na vteřinku se okolo něho objevila rudá aura a pak tam místo blonďáčka stála sexy černovlasá dívka drobné postavy v černém tílku a bílé sukni. Tak trochu jako o tři roky mladší Sasuke v dívčí podobě.
Šedovlásek si ho se zájmem prohlížel a Sasuke jen zavrtěl hlavou.
„Musíš se předvádět, viď Naruto?“ Naruto se jen sladce usmál/a.
„Teď jsem Natsuki (letní naděje).“ Pohodila Natsuki vlasy.
„No bezva, jdeme.“ Vyrazili. Najednou se černovláska nalepila na Sasukeho.
„Budeme nenápadnější, Sasuke-kun.“ Usmála se sladce a zubatec za nimi se zašklebil.
Zastavili se v nějaké restauraci, přičemž cestou Sasuke musel zastavovat Suigetsua, aby někoho nezabil a Naruto se Sasukeho musel opravdu pečlivě držet, protože se roztomilá černovláska líbila každému druhému muži.
Suigetsu si objednával jeden jogurt za druhým a Sasuke se snažil ptát se na meč, ale dívky se zdály nepoužitelné. Pak se tam objevila starší žena, podívala se na Natsuki/Naruta tulící se k Sasukemu a založila ruce v bok.
„Je tomu děvčeti alespoň patnáct? Vypadá na třináct.“ Měřila si Sasukeho zlobným pohledem a dávala jasně najevo, co si o něm myslí. Tedy, že je jen úchylák, který zneužívá nebohé naivní děvče.

//
„Prosím?“ podíval se na ni, protože absolutně nechápal, co se do toho plete.
„Nejsi na ni trochu starý?“ otázala se ne moc přívětivým hlasem.
„Ach, vypadám mladší, než jsem. Tady Sasuke-kun je jen o pár měsíců starší,“ zašvitořil přeměněný Naruto jemným hláskem a hned si tu ženu udobřil. Na tváři se jí objevil milý úsměv.
„To víte, mládeži, dneska se dějou strašný věci, člověk musí dávat pozor nejen na sebe, ale i na ostatní.“ Suigetsu v sobě dusil smích, Sasuke se tvářil nepřístupně a Natsuki chápavě pokyvovala hlavou, aby tu dámu neurazila.
„Můžu se vás na něco zeptat?“ usmála se nevinně černovláska.
„Ach, samozřejmě, děvče,“ přikývla ochotně stará paní.
„Nevíte něco o velkém meči, který patřil Momochimu Zabuzovi?“
„Ten poblíž Velkého Narutova mostu? Ne, bohužel. Možná Tazuna by mohl vědět něco víc, když kousek odtamtud bydlí,“ odpověděla zamyšleně.
„Děkujeme,“ poděkovala svým holčičím sopránem Natsuki a mrkla na své společníky. Teď mají aspoň nějakou stopu.
Když se zvedli k odchodu, zamířili rovnou k Tazunovi – vedoucímu tesařů, který most postavili. Bohužel nebyl doma, ale získali informaci, že meč vlastní jistý Daikoki Tenzen.
„Bezva, dneska v noci ho získáme, ať se konečně můžem pohnout z místa,“ usmál se Naruto, už ve své podobě, když seděli skrytí v lese.
„Půjdu já a Suigetsu, ty tu počkáš,“ řekl Sasuke a dál klidně pozoroval mraky, plující po obloze.
„Proč?“ zamračil se Uzumaki. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Copak mu Sasuke nevěří, že ho nenechá jít taky? Vždyť on je taky silný! A to jen díky své vůli. Kdyby neovládl Kyuubiho, byla by z něj troska, ale takhle… je mnohem silnější než kdy dřív!
„Protože,“ odvětil nezúčastněně černovlásek a dál se o tom bavit nehodlal. Suigetsu tu malou roztržku sledoval s pobavením, alespoň nějaký vzrušení uprostřed nezajímavého dne.
„Jak myslíš,“ odsekl naštvaně Naruto, ale sám se už rozhodl. On tam půjde. Půjde a získá ten meč. A Sasuke se bude divit, co umí. Na tváři se mu rozlil vítězný úsměv. Hned se však začal tvářit zase uraženě, aby nikdo nepojal podezření. Musí to být přece tajná akce.
//

„Myslím!“ Zavrčel Sasuke a přivřel oči. Naruto se schoulil do klubíčka u stromu, vedle kterého seděli a pravděpodobně usnul.
Když se vzbudil, byla tma a Sasuke se Suigetsuem byli pryč. Rychle vstal a podle zbytkové chakry se vydal za nimi. Uviděl je, jak bojují s hlídači, kterých bylo víc než požehnaně. On sám mezitím proklouzl dovnitř a hledal meč, kde se dalo.
Po chvíli narazil na Tenzena i s jeho ochráncem, který svíral Zabuzův meč.
„Dobrý večer přeji.“ Usmál se a zašklebil se. „Přišel jsem si pro ten meč.“
„A proč si jako myslíš, že ti ho dám? Porazil jsem Zabuzu, ty se mi nemůžeš rovnat.“ Vysmál se mu muž.
„Faaakt? Jenže já vím, že Zabuzu porazil Hatake Kakashi. Dáte mi ho dobrovolně, nebo si ho budu muset vzít násilím?“ Uskočil, v místě kde měl hlavu, se prohnala čepel. „Beru to jako odpověď.“
Vytvořil si stejné chakrové ostří, jako když držel v šachu Suigetsua. Tentokrát ovšem měl katanu. Rozmáchl se jím, čímž je vyděsil, protože něco takové viděli poprvé. Rozklepali se a meč dopadl na zem.
„V-vem si ho, jen nás nezabíjej.“ Naruto se na ně překvapeně podíval, čekal větší odpor. Ale proč ne. Pokrčil rameny, sebral meč a řekl:
„Nebyl jsem tu.“ Pak zmizel v rudém záblesku.
O chvíli později se tam dostali Suigetsu se Sasukem.
„Kde je můj meč?“ Zeptal se Suigetsu a koukal pod stůl, jako by ho tam snad někdo chtěl schovat.
„Nemám ho.“
„Jak jako nemáte?“ Začal se vztekat.
„Včera mi ho ukradli.“ Oznámil Tenzen. Sasuke si ho nedůvěřivě změřil pohledem a zmizel v obláčku kouře. Suigetsu ho velmi naštvaně následoval.
Šli zpět na místo, kde nechali Naruta a věci. Tam stál blonďáček a ležérně se opíral o Zabuzův meč.
„Naruto…“ Ze Sasukeho hlasu bylo znát, že by si Naruto měl dělat obavy o své zdraví.

//
„Čau kluci,“ zazubil se vesele blonďáček.
„Můj meč,“ zaradoval se Suigetsu, když spatřil tu obrovskou věc, o kterou se Naruto opíral. Sasuke ho zadržel tím, že před něj dal svou ruku a zabránil mu tak vrhnout se k Narutovi.
„Eh? Co je Sasuke?“ zabručel nespokojeně. Uchiha ho okázale ignoroval a propaloval Naruta pohledem. Rozzuřeným pohledem.
„Co to mělo znamenat?“
„Ušetřil jsem vás práce,“ pokrčil prostě rameny Naruto a dál se tím nechtěl zabývat. „Hej Suigetsu, chytej!“ zavolal na nabručeného mladíka, vytáhl meč ze země, kde byl doposud zabodnutý a hodil ho po něm. Šedovlásek jej pohotově zachytil.
„Říkal jsem ti, abys tu počkal,“ zavrčel tichým, leč důrazným hlasem Sasuke.
„Jo, ale nějakej ten pátek mě už znáš, ne? Mohl jsi tušit, že neposlechnu. Podívej, Sasuke, i přesto, že mám tohle,“ – vyhrnul si návlek na ruce, aby byla vidět stříbrná pečeť, bránící chakře fungovat – „tak to neznamená, že jsem bezbranný. Mám Kyuubiho, celou jeho sílu jsem ovládl, aniž bys o tom věděl, to vypovídá o tom, že asi nebudu takový břídil, nemyslíš?“ vybalil na něj celý vodopád slov Naruto. Suigetsu je sledoval s přimhouřenýma očima. Takže tenhle blonďák je jinchuurky devítiocasého? A sám ho ovládl?
„Sasuke, jestli ho fakt ovládl, není to žádná baba, nepodceňuj ho,“ ozval se do napjatého ticha.
„Ty aby ses ho nezastal,“ vyštěkl chladně černovlásek. Zadíval se Narutovi do očí. V tom pohledu byly znát, stopy spokojenosti nad tím, že jeho přítel není neschopný, ale taky tu byla stopa strachu. Sice skoro neznatelná, ale byla tu. Ačkoliv si to jen nerad přiznával, miloval Naruta víc než cokoliv a bál se, že by se mu mohlo něco stát. Ovšem o tom věděl jen on, mezi lidmi byl jen za ledového prince.
„Promiň,“ špitl blonďáček do tmy, přesunul se k Sasukemu a tak, aby si Suigetsu ničeho nevšiml, mu vložil svou dlaň do té jeho a jemně ji stiskl.
„Ráno půjdeme za Karin,“ řekl Uchiha, dávajíc tak najevo, že pro něj tohle téma skončilo. Neodpustil si ovšem štípnutí do zadečku jeho neposlušného milence.¨
//

Naruto se potichu zahihňal a šel si lehnout. Suigetsu držel hlídku a Sasuke se opřel o strom. Pravděpodobně usnul.
Ráno vyrazili k úkrytu, ve kterém přebývala Karin.
Už to jméno se Narutovi hnusilo, ale nic nenamítal, věřil, že Sasuke ví, co dělá, Což ovšem neznamenalo, že by si nedělal starosti.
Když Suigetsu poodešel dopředu, Sasuke se k Narutovi naklonil.
„Až tam dorazíme, chci, abys zůstal venku…není to proto, že bych se o tebe bál. Ale je tam spousta zrůdně zohavených lidí, nechci, abys to viděl.“ Pošeptal mu a opět se odtáhl.
„Fajn.“ Na Narutovi bylo vidět, že s tím nesouhlasí, ale co mohl dělat.
Když dorazili, uviděli spoustu kopečků čerstvé hlíny. Zastavili před mohutnými dveřmi. Sasuke vrhl pohled na šedovláska.
„Ty máš taky meč.“ Ohradil se a ukázal na Sasukeho katanu.
„Tvůj bude vhodnější.“ Odvětil Sasuke klidně. Suigetsu rezignovaně a rozsekal bránu na kousíčky. Oba dva vešli dovnitř, Naruto zůstal venku.
Uchiha spolu se Suigetsuem procházeli kolem poloprázdných cel , kde se krčili ve většině případů zmrzačení lidé.
„Co tu chceš, Sasuke?“ Ozval se ženský hlas, podívali se dopředu. Stála tam Karin v celé své „kráse“.
„Sasuke si s tebou chce promluvit.“ Přistoupil k ní Suigetsu. Karin se naklonila na stranu, aby přes šedovláska viděla. „Co chceš probrat?“ Suigetsu něco zavrčel.

//
Mezitím, co se ti dva vydali dovnitř do úkrytu, Naruto chvíli posedával na jednom z kamene. Jeho hyperaktivní povaha se ovšem nezapřela, už po několika minutách se začal nudit. Sasuke se Suigetsem nikde – nejspíš ta ‚úžasná‘ holka dělá problémy – a tak vstal a začal přecházet sem a tam. Přemýšlel, čím by se asi tak mohl zabavit. Po tváři se mu rozlil blažený úsměv. Vždyť už dlouho netrénoval, teď má dlouhou chvíli, tak proč zase jednou neprobrat lišku k životu?
Jakmile vyšli mladící ven v závěsu s Karin, spatřili dílo zkázy. Skály, co byly kolem, byly na padrť, v zemi se nacházely obrovské díry a ve vzduchu to smrdělo prachem.
„Naruto?!“ zavolal Sasuke, rozhlížejíc se kolem, nikde svého přítele neviděl.
„No konečně,“ ozvalo se těsně za ním. Naruto se v mžiku dostal za něj, takže kdyby byl jeho nepřítel, nečinilo by mu problém zabít ho.
„Cos to vyváděl?“ otočil se na něj černovlásek a při pohledu do jeho očí ho zamrazilo. Děsivé rudé oči s prodlouženými zornicemi.
„Nudil jsem se, tak jsem si potrénoval,“ odvětil v klidu Uzumaki a usmál se. V tu chvíli mu pohled padl na docela spoře oděnou dívku.
Karin se zajíkla. Narutovy oči ji vylekaly a jeho chakra jí naháněla husí kůži.
„Kdo to je?“ zeptala se přiškrceně.
„To je Naruto, Sasukeho kamarád, jde s námi,“ odpověděl Suigetsu, kterého už nebavilo mlčet.
„Tvoje oči…“ šeptla Karin.
„Ah, no jo, pardon,“ omluvil se zběžně Naruto a jeho oči se zase změnily v jasně modré. Pozorně si tu červenovlasou holku přeměřil. Vůbec se mu nezamlouvala. Působila nafoukaně a nesympaticky.
„Takže jdeš s náma, jo?“ přimhouřil tázavě oči.
„No, ehm… kousek jo, pak mám… um, vlastní věci na práci, takže…“ začala celkem nesouvisle žvatlat.
„Jde kvůli Sasukemu, je do něj blázen,“ zachechtal se šedovlásek. Naruto jen ztuhnul.
//

Se zvláštním výrazem si Karin prohlížel, přimhouřil oči a ušklíbl se něčemu, co věděl jen on sám. V těchto chvilkách se ho mírně bál i Sasuke, ačkoli by to nepřiznal. Teď už alespoň věděl, že za tím bude pravděpodobně Kyuubi.
„Nepovídej.“ Pronesl a Karin se začervenala.
„To-to vůbec není pravda!“ Obořila se na zubatce a zčervenala. Sasuke si jich nevšímal a Narutovi byla Karinina existence proti srsti, ale nic jí udělat nemohl.
„Ne?“ Poškleboval se Suigetsu.
„Ne!“ odsekla, i když jí bylo jasné, že jí to nikdo nežere.
„Kam teď?“ Zajímal se blonďáček, který se zatím rozhodl to neřešit a oprašoval se, protože měl prachu plnou hlavu. Suigetsu se na něj nemohl dívat a prostě ho ošplouchl vodou, celého. Naruto se otřepal.
„Teď jdeme pro Juuga ze severního úkrytu.“
„C-cože?“ Vyděsila se Karin a Suigetsu se taky zatvářil zvláštně.
„J-juuga? Ale vždyť on je úplně neovladatelnej.“ Obrýlená dívka se vyděsila.
„Hmmm…“ Nechal se slyšet Sasuke a vyrazil. Ostatní ho následovali. Suigetsu se dohadoval s Karin, Sasuke mlčel a Naruto Uchihu propaloval nepříjemným pohledem. Pak se za ním objevila Karin.
„Ty Sasukeho-kun znáš?“
„Jo.“ Odpověděl, aniž by se na ní podíval. Karin začala „nenápadně“ vyzvídat, jestli Sasuke měl děvče a jaký typ dívek se mu líbil…
„Dej pokoj.“ Sykl Naruto a dál si jí nevšímal, protože její řeči opravdu poslouchat nehodlal. Karin se nafoukla.

//
„Dobře si jí to dal,“ zachechtal se pobaveně Suigetsu a Naruto se stal v jeho očích zase o něco víc sympatičtější.
„Měl jsi pravdu, je otravná,“ zamručel Naruto, když zamračeně sledoval dívku, kráčející před ním.
„Utáboříme se,“ proťal zvláštní atmosféru Sasukeho hlas.
„Dojdu pro dříví,“ řekl Uzumaki a ani nečekal na nějakou reakci a zmizel hlouběji v lese. Když si byl jistý, že je dostatečně daleko, rozzuřeně udeřil pěstí do stromu, až v něm zanechal prohlubinu. Byl na Karin tak naštvaný! Pila mu krev tím, že každou chvíli její pohled sklouzl k Sasukemu. Jeho Sasukemu!
„Naruto?“ ozvalo se těsně za ním. „Co tu vyvádíš?“
„Vybíjím vztek.“
„Ty žárlíš?“ pousmál se Sasuke a chytil ho zezadu kolem pasu, načež se mu rty přisál na krk.
„Já jen… je hrozná!“ vzdychl blonďáček a otočil se k Uchihovi čelem, aby mohl po nekonečně dlouhé době zase jednou spojit jejich rty v polibku.
//

„Je, ale taky je dost schopná, víš?“ Opřel se Sasuke čelem o Narutovo a zadíval se hluboce do safírových očí svého milence. Jak sladce mu to slovo znělo, mnohem lepší než ‚hračka‘.
„Hmm…“ Opět se vpil do Sasukeho rtů. Nechtěl se o Karin bavit. Prostě ji neměl rád. Tečka. Víc se na Sasukeho přitiskl a plně si vychutnával blízkost jeho těla. Nesnášel, když se musel kvůli ostatním přetvařovat, i když za ručičku se se Sasukem opravdu vodit nechtěl.
„Jak dlouho bude trvat, než nás začnou hledat?“ Zeptal se, když se na chvilku rty odtrhl.
„Nějakou dobu jo, řekl jsem jim, že si s tebou musím vyříkat ohledně tvojí poslušnosti.“ Odvětil Sasuke a přisál se na blonďáčkův krk. Naruto přivřel oči a z jeho krku se ozvalo něco jako kočičí zapředení. „Člověk by to do tebe neřekl, ale jsi docela přítulný, viď?“ Poškádlil ho.
„To se ale týká jen Uchihů.“ Oplatil mu to Naruto.
„Všech?“ Pozvedl Sasuke. Naruto se zamyslel.
„Hmm, ne, jen těch sexy.“ Usmál se nakonec a začal Sasukemu sundávat bílou košili.

„Co myslíš, že tam řešej?“ Ptala se nervózně Karin, když už to trvalo nějak dlouho (xDD). Suigetsu na ní vycenil svoje zoubky.
„Nevím, ale myslím, že to není naše věc.“ Pokrčil rameny.
„Myslíš, že by mu mohl Sasuke ublížit? Jeho chakra by se dala využít.“
„No, já bych se bál spíš obráceně, když už. Ale nejspíš tam řeší Narutovu neposlušnost.“ Zašklebil se a radši začal zkoušet ovládání svého meče, protože ho ještě neměl plně pod palcem a jestli je to, co slyšel o Juugovi, pravda, bude ho ještě hodně potřebovat.
„Prosím tě, nech si to, ještě si ublížíš.“ Pronesla Karin otráveně a otravně.
„Abys ty zas neměla nějaký kecy. Zmlkni, brejlovče.“
„Kdo je u tebe brejlovec, sakra?!“ Suigetsu se ušklíbl a hodil si meč zpátky na záda.
„Hádej…“ A tím začla jejich hádka.

Naruto se svalil na Sasukeho a vydýchával se. Když popadl dech, vstal ze Sasukeho a protáhl se.

//
„Asi bychom se měli vrátit, mohli by nás začít hledat a nemyslím, že by brali s klidem, kdyby nás tu objevili nahé, obzvlášť pak Karin,“ zamumlal Naruto a unaveně zívl. Přece jen, ten náročný výkon ho celkem unavil.
„Nežárli na ni, nemáš důvod,“ řekl Sasuke a zajel rukou mezi Narutovy vlasy. Miloval jejich hebkost a jemnost.
„Já nežárlim, jen… jen ji nemůžu vystát, už jsem ti to říkal,“ bránil se vehementně Uzumaki, čímž způsobil to, že jeho lež byla průhledná jako sklo.
„Jasně,“ ušklíbl se Sasuke a počechral ho ve vlasech, věděl, že to jeho blonďáček nemá rád.
„Necuchej mě,“ zamračil se přesně podle předpokladů Naruto a odtáhl se, aby se mohl obléct. Choulit se nahý k Uchihovi je sice fajn, ale ne v lese, kde vás do zad (a nejen tam) píchá jehličí.
„No jo, ty si vlastně zakládáš na svém uhlazeném účesu,“ zvedl jeden koutek úst Sasuke, což se dalo pokládat za úsměv.
„Nesměj se a radši se obleč, myslim totiž, že ležíš v mraveništi,“ podotkl Naruto a ukázal na mravenečky, obcházející černovláskovo tělo, hledající svůj domov.
„Sakra!“ zaklel Uchiha. Vyskočil na nohy, sklepal ze sebe jehličí a dotěrné malé tvorečky, které připravil o střechu nad hlavou a začal se oblékat.
„To bylo moc sexy, Sasuke, takovýhle tanečky bez oblečení bys mohl předvádět častěji,“ šeptl mu do ucha Uzumaki a chlípně se usmál. Sasuke si jen odfrkl, a tím Naruta rozesmál.
„Nesměj se a pojď. Teď by ses měl tvářit sklesle, protože oni si budou myslet, že jsem ti promlouval do duše,“ okřikl ho černovlásek.
„Děláš jako bys tady tomu velel,“ odfrkl si Naruto, když společně šli zpět k jejich společníkům.
„Taky že velím,“ zahučel Sasuke klidně.
„Samozvaný velitel, pche,“ mávl rukou blonďáček a oči mu pobaveně svítily. Moc dobře věděl, jak svého milence provokovat. Než se však stihla strhnout slovní přestřelka těch dvou, přerušila je členka jejich, zatím neúplného, týmu.
„To je dost, že jdete, myslela jsem, že to tu s tímhle pakem nevydržím,“ vítala je snad až moc hlasitě. Přejela po nich zkoumavým pohledem. „Kde máš dříví?“ vypálila otázku na Naruta, když zhodnotila situaci. Nastalo trapné ticho.
//

„No…“ Zarazil se Uzumaki.
„Asi nestih nic nasbírat, ne? Když mu Sasuke dával sodu…“ Poklepal si Suigetsu na čelo.
„Hm, tak tam jdi ještě jednou, tohohle pizizuba vem s sebou a my se Sasukem tu počkáme.“ Začala spřádat plány.
„Hele, jenom protože umíš cítit chakru, mi nebudeš rozkazovat!“ Podíval se na ní a jeho oči se rudě blýskly.
„Jo, ještě bys tady Sasukeho znásilnila.“ Smočil si Suigetsu.
„Cos to řek?!“ Zasyčela jako kobra připravená k útoku a celá zrudla. Zase by se zapředli do hádky, ale na to Uchiha neměl náladu.
„Dost.“ Promluvil klidně a tiše Sasuke, přesto byla jeho slova jako prásknutí mečem. Suigetsu i Karin zmlkli.
„Tak už jste si to teda spolu vyříkali?“ Zajímal se šedovlasý a podíval se na skleslého Uzumakiho.
„Jo.“ Zavrčel Naruto a sedl si ke stromu. Vypadal přesně jako někdo, koho právě seřvali.
„Vypadáš jak přejetej parním válcem.“ Poznamenal a šel se napít.
„Dobře mu tak, doufám, že mu Sasuke-kun dal co proto.“ Mrmlala si Karin pro sebe na druhém konci mýtiny. Naruto ji i přes to slyšel, ale nedal to najevo, jen jí to připsal na seznam vroubků. Ten už byl mimochodem docela dlouhý, i když se většina týkala jediného.
Kouká na Sasukeho.
Kouká na Sasukeho.
Kouká na Sasukeho.
Kouká na Sasukeho.
….
To byla valná většina seznamu.
„Pro dřevo půjdeš ty, Karin.“ Oznámil Sasuke. Dívka se zmohl jen na pootevření pusy. Několikrát ji naprázdno otevřela a zavřela, ale pak se otočila na podpatku a zmizela v lese.
Blonďáček přivřel oči, protože Uchihové byli vyčerpávající milenci. Asi usnul, protože ho vzbudila až Karin, která se právě hádala se Suigetsuem o významu její cesty. Karin se mu snažila vysvětlit, že má ještě práci a šedovlásek ji popichoval.
Naruto široce zazíval a otevřel oči. Sasuke seděl opřený o strom a leštil si katanu jakýmsi hadříkem. Blonďáček vstal a protřel si oči. Rozhodl se, že si taky musí pořídit nějakou zbraň, protože rudým ostřím by vzbudil pozornost. I jeho oblečení by potřebovalo vyměnit, protože ze svého vyrostl a to od toho hada se nedalo nosit.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one