Mono-nee je mírně ztřeštěná, schizofrenická extrovertní introvertka. Miluje shounen ai a yaoi a ráda je píše. Zajímá se i o Japonsko obecně.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Mono-nee Vás vítá ve svém skromném světě yaoi...

 

JJZ 7

Vytvořeno 01.04.2010 12:12:44 | Poslední změna 01.04.2010 12:13:08
Chtěla bych vám všem poděkovat za gratulace a povídky k narozeninám, moc mě to těší.


ALE...jelikož se tu objevilo pár stížností na moji osobní aktivitu xD...tak sem tedy něco přidám, no xDDD


Jen doufám, že se bude líbit, protože mi tahle kapitolovka dělá menší potíže



--------------------------------------------------------------------------------

Od té doby Naruto Miko už neviděl. Chyběla mu, ale Sasuke, kterého si adoptoval za bratra, mu chyběl víc. Dostali novou posilu do týmu, ale nebylo to ono. Naruto Saie od první chvíle nesnášel. Kvůli jeho úsměvu a kvůli tomu, že se i jen malinko podobal Sasukemu. Nechtěl s ním mít nic společného, takže týmová práce šla do kytek, a Naruto, jakmile se naskytla příležitost, udělal jouninské zkoušky a pracoval sám, sem tam s někým jiným. Nespočetněkrát Sasukeho hledali, ale nikdy ho nenašli.
Naruto začal nosit i jiné oblečení. Temně modré triko bez rukávů, čistě bílé rukavice bez prstů sahající až k loktům a bledě modré kalhoty z ninja-džínoviny (extrémně odolná džínovina, která odolá prudkým pohybům atd.). No a černé konversky. Nebyla to zrovna ninja obuv, ale jemu absolutně vyhovovala. U pasu nosil své dýky, na zádech katanu.


Od toho dne, co Sasuke opustil jejich životy, uběhlo již pět let (Narutovi je šestnáct). Naruto se zrovna balil na jednu misi v Písečné a zarazil se při pohledu na fotku, když byli ještě tým 7. Smutně se pousmál a prstem přejel po Sasukeho tváři. Pak si na záda hodil batoh a oknem vyskočil ven.
Vlastně to byla jednoduchá mise, odnést upravené mírové smlouvy Kazekagemu - Gaarovi - a pak tam chvíli pobýt a prodiskutovat veškeré možnosti atd. Hokage ho tím pověřila, protože Gaara Narutovi bezpodmínečně věřil. Ovšem Naruto toho - ke Tsunadině vzteku - by toho nikdy nezneužil.
Cesta probíhala bez potíží, když nepočítáme různé skupiny ninjů, kteří nechtěli, aby se do Písečné dostal. Po třech dnech cesty konečně stanul u bran Písečné. Poněkud unaveně se odebral ke Gaarovi. Zaklepal.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
"Ahoj Gaaro, nesu ti pár papírů, abys mohl skládat origami," usmál se a položil svitky před Gaaru. Gaara se pousmál a mírně sklonil hlavu jako znamení pokory, to Shukaku v něm.
"Tak se na ně podíváme," rozevřel Gaara první svitek. Nad smlouvami diskutovali celé hodiny.
"TO už je tma?" divil se Naruto, když vykoukl z okna.
"Asi jsme pracovali déle, než jsem myslel. No doděláme to zítra, ukážu ti tvůj pokoj," zvedl se Gaara, zamkl za Narutem pracovnu a vedl ho k pokoji pro hosty.
"Děkuju, dobrou noc," zapadl Naruto do koupelny a pak do postele. Gaara si šel taky lehnout.


Druhý den doprodali smlouvu a Naruto si ještě prošel Sunu, nikdy na to neměl moc času, tak ho teď chtěl využít. Okolo poledne se rozloučil s Gaarou přátelským objetím a vyrazil domů.


Jakmile po třech dnech dorazil k branám Konohy, poznal, že je něco jinak. Nevěděl co, ale bylo to cítit z lidí. Jejich chakrou proudilo zvláštní napětí a očekávání a Naruto to cítil na sto honů. Samozřejmě, že ho to zneklidnilo, ale nejdřív musel za Tsunade. Slyšel, jak si lidé šeptají, ale nevěnoval jim pozornost, až moc se pohroužil do své mysli.
"Bábi, misi jsem splnil, takže můžeš být klidná a pozdravuje tě Gaara," vrazil do kanceláře jako vichřice. Prostě byl hoden svého jména. (Naruto - vír, vichřice).
"Za prvé, neříkej mi báni, za druhé, nauč se ťukat a za třetí…" zařvala Tsunade, ale v tu chvíli se osoba, co stála u stolu, otočila na Naruta. Naruto ustoupil o několik kroků zpět. Nevěřícně těkal očima k Tsunade a zpět k 'osobě'.
"S-Sasuke?" zašeptal překvapeně. Sasuke si ho se zájmem prohlížel a mírně zvedl jeden koutek úst.
"Ahoj Naruto, dlouho jsme se neviděli,"prohlásil.
"Vrátil ses? Nebo jsi jen na návštěvě?" zeptal se dutě Naruto.
"No, Itachiho jsem zabil, tak jsem si řekl, že bych se mohl vrátit," pokrčil Sasuke rameny. Naruto položil svitky na Tsunadin stůl a pak zmizel ve víru rudé chakry. Tsunade za ním překvapeně koukala.
"Myslím, že půjdu. Nashle," s tím Sasuke zmizel v obláčku kouře. Věděl, kde Naruto asi bude… A byl tam. Seděl v Kakashiho zahradě, která se malinko změnila, Naruto ji asi upravil. Seděl u rybníčku a Sasuke poslouchal stejnou písničku, jakou slyšel, když byl u Naruta poprvé. Tentokrát ji však Naruto poslouchal z drobné hrací skříňky a zpíval. Sasuke se zarazil jako ustrnutý jeho hlasem. Jen zíral a poslouchal slova.




In the moonlight I felt your heart,
Quiver like a bow string's pulse
In the moon's pale light you looked at me,
No body knows your heart,
When the sun has gone I see you, Beautiful and haunting but cold, Like the blade of a knife so sharp so sweet,
No body knows your heart,
All of your sorrow, grief and pain, Locked away in the forest of the night,
Your secret heart belongs to the World,
Of the things that sigh in the dark, Of the things that cry in the dark.


Ve světle měsíce jsem cítil tvé srdce,
Chvějící se jako pulzující tětiva luku,
V bledém světle měsíce ses na mne díval,
Nikdo se ve tvém srdci nevyzná,
Když Slunce zajde, vidím tě,
Krásný, milovaný ovšem chladný,
Jako čepel nože, tak ostrý tak sladký,
Nikdo se ve tvém srdci nevyzná,
Všechny tvé smutky, žal a bolest,
Uzamčeny v lese noci,
Tvé utajené srdce patří světu
věcí, které vzdychají ve tmě,
věcí, které pláčou ve tmě.




Náhle se Naruto zvedl a přešel přímo k Sasukemu.
"Neměl bys chodit do cizích zahrad bez svolení," oznámil mu chladně, udělal několik pečetí a Sasuke byl odmrštěn až za vysoký plot. Chvíli zíral do zelených lístků, pak se sebral a vydal se domů. Musel si tam drobek uklidit, pokud tam chce bydlet.


Naruto rozzuřeně rázoval do domu a přímo do kuchyně. Sasuke si klidně odejde, pak se vrátí, dělá jako by nic a ještě se objeví v jeho zahradě…no dobře, Kakashiho zahradě.
"Naruto uklidni se," ozval se Kakashi, který stál přímo proti němu. Naruto k němu upřel oči, jež zrudly vztekem.
"Ale já se nechci uklidnit," vztekal se Naruto.
"Ale no tak, to bude dobrý,"objal ho Kakashi. Někdy mu až přišlo, že Naruto nevyrostl, že je to stále ten malý chlapec, kterého znásilnil jeho sensei.
"Ale proč mě to tak štve? Mně je přeci jedno, že se vrátil," mumlal si blonďák.
"Možná ti to až tak jedno není, třeba ho máš rád," nadhodil Kakashi. Naruto se narovnal, jako by se něčeho lekl.
"Ne, nemám ho rád! Nesnáším ho, za to, co udělal, za to, že mě tu nechal!" vykřikl. Kakashi se pod maskou usmíval. Sice nevěděl, co mu Sasuke provedl, ale Naruto plácající se ve svých citech v něm probouzel otcovské city vybízející ho k ochraně jeho syna.
"Tak ho nesnášíš no," pokrčil rameny. Naruto se odtáhl.
"Jdu se odprchovat a vyspat se," oznámil a vyběhl k sobě do pokoje. Nedokázal se zorientovat ve vlastních citech, tak raději předstíral, že ho nesnáší.


Hned ráno si to Naruto rázoval směrem ke kage budově, až za ním vlasy vlály. Vletěl do kanceláře až ke stolu.
"Chci hned teď nějakou misi!" zavrčel. Tsunade ho zpražila pohledem.
"Jo, jedna mise tu je."
"Doufám, že je dost dlouhá a daleko odsud," zamumlal, potřeboval mít chvíli od Sasukeho klid, aby si mohl srovnat myšlenky. Musí si srovnat, co cítí.
"Neboj, dlouhá je a daleko taky," šklebila se na něho.
"Tak jsem tady, Hokage-sama," ozvalo se za Narutem. Ten se otočil a přivřel oči do úzkých škvírek.
"Ty?"
"Ano já," ušklíbl se Sasuke. "Tak co ta mise?" otočil se na Tsunade. Ta se jen důležitě narovnala v židli.
"Váš úkol je chránit syna jednoho z příbuzných feudálního pána. Odvedete ho do země Blesku," ukázala jim fotku hezkého mladíka s delšími černými vlasy svázanými do ohonu a jiskřícíma tmavošedýma očima.
"Jak jako váš? Já chtěl samostatnou misi," mrmlal Naruto naštvaně. Poslední, co chtěl, byla mise se Sasukem, zrovna teď chtěl mít od Sasukeho klid.
"Je mi líto Naruto, ale feudální pán si svého synovce váží a požaduje velmi silnou ochranu," pokrčila Tsunade rameny.
"Ale já přeci zvládnu někoho ochránit sám, ne? Vždyť mám…" Naruto zmlkl, jako by řekl něco, co nechtěl.
"Já to vím, ale nikdo jiný to netuší, a tak to také zůstane, je to jasný?" zavrčela blondýna důrazně. Sasuke netušil, o čem ti dva mluví. Položil ruku na svou katanu, kterou měl připevněnou za opaskem od Orochimara a čekal. Po chvilce oční souboj Naruta s Tsunade skončil remízou a Naruto se narovnal.
"Ok, NIKOMU to neřeknu," pokrčil rameny. "Kde je ten kluk?" zeptal se.
"Čeká na vás u brány, tak se sbalte a ať už jste tam!" zavrčela blondýna. Naruto jen zmizel ve víru rudé chakry.
Sasuke řekl něco jako "Hai, Hokage-sama," a byl v čudu.


Naruto se navztekaně balil a u toho ještě stihl tlumeně nadávat.
"Pitomej ignorant, kdyby se nevracel, bylo by všem líp!" Naruto ani nevěděl, proč je tak naštvaný, že se vrátil. Možná kvůli tomu, že si nakráčel k němu do zahrady jen tak a čekal, že mu Naruto padne k nohám, nebo zapomene, že odešel? Ani náhodou!
Hodil si batoh na záda, potáhl si rukavici, která mu drobek sklouzávala a couravým krokem se vydal k bráně. Bylo mu jedno, že na něho čeká Sasuke i ten kluk. Když se tam konečně dostal, zadíval se na objekt jejich mise. Musel uznat, že je moc hezký.
"No hurá," nechal se slyšet Sasuke. Naruto pokrčil rameny.
"Ahoj, sem Naruto," představil se černovlasému.
"Já jsem Seiji, rád tě poznávám," usmál se na něho.
'Má nádherný úsměv,' pomyslel si Naruto v duchu a taky se na něho usmál.
"Můžeme už jít?" zavrčel Sasuke, kterému se zdálo, že se na sebe nějak moc culej. A vůbec se mu to nelíbilo.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one